Japonsko + Asie 2013 Bali, Bangkok

22. listopadu 2013 v 1:19 | Le Chou

26. 11. - Poslední den našeho zprvu pracovního výletu, pak už jen výletu po Asii. Píšu to z letiště v Bangkoku, čili jen předvídám. O půl šesté ráno přílet do Vídně, pak do Brna a na oběd domů. Pokud jste dočetli až sem, díky moc, snad se to dalo číst a malinko jsem vám všem alespoň přiblížil svými slovy své pocity z cest po Asii. Nebylo to dlouhé, nebylo to krátké, zažili jsme ledacos, teď je třeba se vrátit zpátky do reality, těším se. A ještě více se těším, vyjedu-li příště zase někam dál. Díky všem!!! Váš Pavlík.:-)

25. 11. - A je to tady! Poslední den výletu. Ráno jsme s Jirkou vstali, šli si zaplavat na střechu hotelu do bazénu, který byl docela studený, ovšem teplota vzduchu byla stále vysoká. Nešlo nic moc vidět, byl nějaký opar. Pak na snídani - no přejedl jsem se skoro až do bolesti. ;-) Ve dvanáct jsme měli check out z hotelu, nechali jsme si tam zavazadla, sedli na místní taxi - tzv. tuk tuk, což je jakási motorová tříkolka, pán nás zavezl ke kanálu, kde jsme přesedli na loď a hodinu jsme strávili v lodičce. Bylo to super, vlnky, rychlá jízda, vypadalo to tam skoro jako v Benátkách - domy na kůlech a sem tam prodavači na lodičkách. Ovšem začalo dosti silně pršet. Takže jsme z toho moc nic neměli, ale i tak to byla jízda, po Bangkoku se v lodičce těžko svezu každý den. Z přístavku jsme šli kousek pěšky a dorazili ke chrámu, kde je ležící Buddha - tak ten měl tak 30 metrů, muselo se tam bosky a byla tam spousta lidí. Já nechal koloběžku raději na zádech v obalu. Pak jsme ale pár fotek udělali před chrámem - byla to taková spíše soustava chrámů, já nevím název, každopádně jsme při dešti vbíhali dovnitř, když nepršelo moc, tak jsme procházeli kolem a kochali se zdobenými věžičkami a chrámy. Je super, že je tu tak teplo, člověk sice mokne, ale hned je v podstatě suchý a hlavně to nevadí. Pak jsme si vzali zase "taxík" a jeli ke chrámu, kde je největší sedící celozlatý Buddha na světě. Zase bosky, pěkné, ale pro mě až přebuddhované pro jeden den. Prošli jsme se po čínské čtvrti, sedli na taxíka, který nás hodil někam jinam, než jsme chtěli, protesty pokračují i dnes, takže jsme dali rychlé jídlo v indické restauraci - jeden Ind chtěl ode mě vyměnit koloběžku za oblek - pak na hotel pro věci, nechali nás dokonce ještě vykoupat v bazénu, složili jsme koloběžku a jeli na letiště. Taxikář, který přijel pro čtyři lidi s kufry byl asi blázen, neboť měl ne úplně velké auto a hlavně měl zpola plný kufr svých věcí. Takže jsme to tam nějak naskládali, pak se nás ještě snažil u mýtné brány zbavit našich peněz, ale to jsme se nenechali napálit a pak už jsme byli na krásném letišti v Bangkoku. Odbavili se a čekali na let do Vídně, 23:55 odlet. Krásný to výlet. Před námi je 11 a půl hodin letu.

24. 11. - Ráno nás Kade vyzvedl u penzionu a jeli jsme na letiště asi hodinku, byl docela hustý provoz, ač je neděle. Na letišti samo luxus vytřískat z turistů ještě poslední "drobáky" - měli jsme si to zjistit, ale nešlo platit kartou a zkasírovali nás asi 300 korun českých každého, asi nějaké taxy. Já se na týpka špatně podíval, možná i proto mě pak nechali vyskládat vše z batohu. ;-) Ve dvanáct odlet do Bangkoku. Cesta byla docela krušná, místa na nohy bylo opravdu málo a navíc nám nešla sklopit sedačka… A letěli jsme nějaké čtyři hodiny. Ale přežili jsme. Na letišti v Bangkoku jsme potkali jednoho Čecha, který pracuje přes zimu na Bali a v blízkých státech, poradil nám, kde si vzít taxíka a jeli jsme směr hotel Chillax. Na konec našeho výletu jsme si vybrali docela drahý hotel, abychom si to zpříjemnili. Jeli jsme kolem proslulého víkendového trhu, na který jsme chtěli poté zamířit, ale vzhledem k zácpě, ve které jsme trčeli, jsme již dopředu věděli, že jej nestihneme, jelikož na hotelu jsme byli kolem páté a v šest končil. Takže jsme dali sprchu a vydali se na jídlo, celý den jsme nejedli. Je to tu opravdu plné turistů, čili jsme neměli ani trošku strach si dát cokoli na ulici. Našli jsme takovou jednu větší restauraci, dali si thajské jídlo a pivo a šli jsme přes malou tržnici dále. Cíl byl královský palác, ke kterému jsme šli dlouho, neboť dnes byly nějaké asi protivládní protesty, všichni pískali, tleskali, ryčeli… Palác už byl zavřený a ač byl pěkně nasvícený, zpoza zdí nešlo nic vidět. Koupili jsme si nějaké pití na ulici a šli skrze dav - pak jsme četli, že tam bylo přes 100000 lidí! A nepotkali jsme žádné bělochy. Byla to super atmosféra, asi to bude pokračovat i zítra. Jo a podstatná věc, mám pocit, že je tu ještě tepleji, než bylo na Bali a vlhkost ještě vyšší. Po sprše jsme šli na thajskou masáž. Bylo to super, hodinu nás tam proplétali a mačkali, musela to být docela fuška. Ta má masérka se furt chlamala, že jsem moc velký. Hodinka utekla neskutečně rychle, pak jsme šli na pivo, našli jsme super hospůdku - japonský a byla pro Japonce. Tam nás asi nečekali, ale po prohození několika japonských slov se na nás servírka začala usmívat a klanět se. Zavzpomínali jsme na tři týdny v ostrovní zemi. Pak spát

23. 11. - Ráno krásné, šumění moře, sluníčko, prázdná pláž, co víc si přát. Snad jen to, aby neměli kolem našeho bungalovu plašiče na havěť, od slunce rozednění se nahlas nebavili kousek od nás muslimové a zametač chodníčků si nechal svou práci na večer. Ale jinak krása. Hop do moře, mám nádherně spálené tělo, v noci jsem se převaloval a když jsem šel těch 30 metrů do moře, tak mi paprsky jasně daly vědět, kterou část jsem si spálil fest. Ale co, 23. listopadu se spálit, to jsem ještě nezažil. Pak jsme šli s Jirkou najít odvoz na jiný ostrov, usmlouvali jsme to ze 400000 na 200000 a pak jsme pluli nádhernou kocábkou asi dvacet minut z ostrova Gili Meno na Gili Air. Tam jsme si dali pivo a přijela rychlá loď, která nás zavezla zpátky na Bali. Jeli jsme dvě a půl hodiny a já v tom horku prospal asi hodinku. Tentokrát jsme se spálit na střechu lodi nešli. ;-) V přístavu na Bali už na nás čekal Kade, sedli jsme do auta a jeli k němu domů. Cestou jsme se stavili na lokální trh, kde jsme nakonec nic nekoupili a pak do Kadeho obydlí. Jelikož měl volný jen jeden pokoj, bez klimy a celkově to bylo takové hloupé, sedl jsem s ním na motorku a jeli jsme se podívat do nedalekého penzionu, kde jsem ukecal cenu a ubytujeme se tam. Pak do moře s většími vlnami a pláží s černým pískem a pak na vrchol balijského dobrodružství - na trh pasar malam, což byl večerní trh, kde se prodávalo oblečení a vlastně všechno, ale hlavně místní pochutiny. Tam jsme šli, ochutnali cosi z prasátka, cosi z kuřátka, naší goreng - jejich tradiční pokrm, pili ovocné šťávy právě udělané z avokáda, manga, melounu, prostě všechno. Super zážitek. Potom do penzionu, pivo a spát. Krásný to den. Zítřek bude vyloženě cestovní.

22. 11. - Ráno jsme posnídali a šli do přístavu. Tam na nás už čekali místní a řekli, ať počkáme na loď. Čekali jsme půl hodiny, těch společností odjíždělo několik a podle nějakého klíče řadily své lodě k molu. Bylo nádherně, půlhodinku čekání nám krátili prodavači všeho možného, jsou s tím docela otravní. Každopádně jsme nastoupili do takového rychlého člunu asi pro 30 lidí, byla nás půlka a vyrazili jsme. Hned na palubě jsme se domákli, že ten včerejší týpek, co nám prodal jízdenky, pěkně kecal. Na Lombok tato loď vůbec nejela, ale pouze na ostrůvky Gili, takže jsme alespoň měli jasno, kde strávíme noc a den. Vylezli jsme na střechu člunu a kochali se výhledem a nechali si větrem profoukat vlasy. Asi za hodinu a půl jsme byli na místě a vystoupili na ostrůvku Gili Meno. Bílý písek, čistá voda, u břehu korálové útesky. Šli jsme hledat ubytování někde u břehu, nakonec jsme se rozdělili, my dva s Jirkou jsme šli do vody, bicisté sháněli. Spíše se jednalo o cenu, jsme tu mimo sezonu, opravdu tu takřka nikdo není. Hned, jak jsme šli do vody, jsme zjistili, že být nenatřený na střeše člunu nebyl zrovna ten nejlepší nápad. Už jsme byli švarně spálení. Tak jsme se natřeli a šnorchlovali a koupali se, co to jen šlo. Prošel jsem se po pláži, užíval si prvního volna, pak zase do vody, jídlo, voda a tak pořád dokola. Navečer jsme vyrazili hledat nějakou restauraci s rybami, nakonec jsme obešli úplně celý ostrůvek. Našli jsme, najedli se a dnes rychle spát, nebylo snad ani deset. Všichni jsme spálení, asi to bude docela krutá noc. No a ještě jeden zápich - zítra nám loď odjíždí na Bali z jiného ostrůvku a stále na něj ještě nemáme odvoz. Tak zítra to snad nějak domluvíme.

21. 11. - Ráno zpoza mraků vykouklo sluníčko, prádelna jako obvykle, snídaně a o půl deváté pro nás přijel Kade (to je ten balijský kamarád), který nás spolu s řidičem dnes povozí po části ostrova. První zastávka byla na rýžových terasách kousek za Ubudem. Prošli jsme se po nich, koupili si jeden čerstvě utržený kokos z palmy, já viděl jakousi místní užovku a pak se vydali na cestu dále. Takových teras tady prý mají opravdu hodně, hlavně na západním Bali. My jeli vnitrozemím na sever, zastavili jsme u místa, kde se pěstuje káva, především cibetka. Dokonce jsme viděli a pohladili si to zvířátko, které nejdříve plody sežere a pak vyloučí… Viděli jsme i postup, kterak se dělá a pak jsme dostali ochutnat nějaké druhy kávy a čajů. Já jsem asi po dvanácti letech také ochutnal kávu. Jako všude - nic není zadarmo a byl tam stánek s produkty. A viděl jsem na vlastní oči plod kakaa, květ skořice, utrhl si banán… Inu, začalo být velmi oblačno, tak jsme jeli dále. Vyjeli jsme autem do výše asi 1200 metrů nad mořem a doufali, že uvidíme jedu z mnoha sopek na tomto ostrově. Tu největší, Agung, jsme neviděli, byla v mracích, ale nějakou jinou ano, udělali jsme fotku a pak na oběd. Zavezli nás do bufetu, kde byla spousta jídla, mohli jsme sníst, co jsme chtěli. Bylo tam však taky mnoho turistů - opět nějaká domluvená restaurace, která má luxusní výhled na lávové pole, ale taky dost luxusní cenu. Ale co, ať si místní vydělají. Pak jsme jeli na sever k moři a jeli podél něj až do města Amed na severovýchodě ostrova. V jednom městě nám průvodce zastavil, že se tam konají kohoutí zápasy, ale když jsme zaplatili vstup a dostali se dovnitř, akorát skončili. To nám nějak nevyšlo. Cestou jsme viděli spoustu palmových hájů, podél komunikací neustále někdo něco prodává a posedává, líní psi se povalují podél cest a také je vedle nich dost nepořádek. Taková souvislá skládka ve státě, který žije na turistickém ruchu, trošku škoda. Na jednom místě, kde je kamenitá pláž s černým pískem jsme se chtěli vykoupat a šnorchlovat, ale ten přístup na "pláž" byl nepříjemný, sklo, papíry, nepořádek - tak jsme jeli dále. V Amedu, kde jsme teda do vody vlezli, to bylo stejné, hned u "pláže" chovali prasata a jinou domácí zvířenu. Co dodat, kdyby se jen trochu snažili, mohli ty tretky, které prodávají a nutí neustále, nabízet alespoň na pěkné pláži, kdyby ji uklidili. Cíl dnešní cesty byl v přístavu, odkud chceme jet zítra lodí na ostrov Lombok, jmenuje se Pandebai na západě Bali. Strávili jsme v autě dost času, pršelo docela fest, ale při příjezdu přestalo. Našli jsme ubytování, usmlouvali cestu lodí na zítra, dali si výbornou večeři z čerstvých grilovaných ryb a šli na kutě. Vše nej Lence a Áji k narozeninám!

20. 11. - Ráno nás vzbudil neutuchající déšť a budík, dali jsme snídani a přistaveným taxíkem jeli na letiště. Měli jsme strach, že to nestihneme, ale nakonec prý kvůli bouřce, jsme místo v 7:25 odletěli až v 10:20. V letadle jsem se snažil dospat noc a docela se dařilo. Za hodinku letu jsme přistáli na Bali, kde je zase o hodinu více. Mezinárodní letiště v Denpasaru vypadá krásně, my jsme letěli místním letem a tam to vypadalo docela zvláštně = špinavě. Každopádně všechna zavazadla nám doletěla a na letišti nás čekal Kade, náš místní kamarád a průvodce, který nás zavezl asi hodinu cesty do svého domova. Tam jsme přebalili věci, nechali si jen batůžky a foťáky a jelikož pršelo, rozhodli jsme se, že si místo motorek pronajmeme auto s řidičem. Ten nás zavezl do Ubudu, turistického střediska, kam jsme dojeli asi ve čtyři, ubytovali se a valili se podívat na místní Money forest, bylo to hned u hotelu, jakási ukázka deštného pralesu, chrámy a hlavně opice, tedy ty jsou i u nás u hotelu. Několik fotek a proplétání se mezi mnoha turisty. No děs, to není nic pro mě, nedokážu si to ani představit, jak to tu musí vypadat v sezóně. My jsme tu vlastně až po ní, kdy začalo období dešťů, ale zatím to není hrozné. Poté jsme se proplétali místními ulicemi, kde jsou obchody se suvenýry a několik restaurací. Rozpršelo se více, a tak jsme si dali v jedné restauraci jídlo. Líbí se mi, že si vždy koupíme asi sem jídel a pak je všechny dohromady sníme. Za tmy jsme šli pomalu zpátky na hotel, dali si pivo v restauraci u rýžového pole, na hotelu jsem si vlezl do bazénu, zavolal si s Anetkou a o půlnoci spát. Zítra na velkou jízdu po Bali, snad se počasí zlepší. Jo a nějak se na mě rozhněval foťák, nechce se mu zaostřovat… Asi si budu muset vše pamatovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Filip Filip | 16. prosince 2013 v 9:03 | Reagovat

Já si říkám, co je to Money Forest, jestli jako se tam pěstují prachy, že bych se tam vypravil. A on to asi bude monkey forest ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama