Koloběžky Brno - Budapest 2012

11. srpna 2012 v 18:31 | Le Chou

Brno - Budapešť na koloběžkách 2012



31.7. - Velkolepý a snad poněkud i troufalý výlet na koloběžkách začal tak trošku nezvykle - v Bravanticích, odkud jsem společně s Jirkou Králem vyjel směr Studénka na vlak do Brna. Na kolobkách jsme toho najezdili poměrně dost, ale s jednostopým a plně naloženým vozíkem to bylo poprvé. Myslím, že za těch asi 7 km jsem se s ním seznámil docela slušně, jízda na stroji je trošku těžší, složitější, jiný styl odhazování nohou - prostě jiný, ale po pár kopnutích se do kotníku se to dá zvládnout. V 11 jsme vystoupili v Brně, nakoupili poslední drobnosti na cestu, dali jsme si oběd a ve 13:30 šup na koloběžky s z centra jihomoravské metropole směr Vídeň. U Olympie v Modřanech první zastávka, občerstvení, nákup vody a první problém - můj vozík se značně kývá, zjistili jsme, že jej budu muset cestou dost kontrolovat a povolující se šroubek dotahovat. Opravdu krásnou cestou jsme jeli na jih, cyklostezka místy jen pro kola, kus za Brnem pak po cestách. No - v Rajhradu jsme poprvé špatně odbočili(na značkách mají mnohdy hloupě značená cesta: jednou Židlochovice, podruhé Vídeň, pak Oslavany…). Ale po třech zeptáních se na cestu jsme se otočili a jeli správně. V Židlochovicích zastávka u Peny, pokračovali jsme pěknou cestou v příjemném počasí jižněji a jižněji. Bezvětří, sluníčko hřálo, takakorát teplota. V obci Iváň jsme zastavili na pivo - tak předně doplnit vitamin B tím správným iontovým nápojem a hlavně zastavit jsme prostě museli, neboť v restauraci u cesty čepovali Radegast a my jsme hrdí na tuto "domácí" značku. Zatím budíme krásný rozruch našimi dopravními prostředky, zvědavé pohledy, úsměvy kolemjdoucích a kolemjedoucích. Cíl jsme neměli nijak konkrétní, ale chtěli jsme dorazit někam k Pasohlávkám, což se nám podařilo a kousek za nimi si postavili stan při krásném západu slunce u hráze nádrže Nové Mlýny, kde to už Jirka z předchozího výletu znal. Voda teplá, komáři všude - jo, musíme koupit repelent - papu ještě z domu, co mi nabalila mamka s sebou a spát. Nohy zatím dobré, dnes 63 km, už se těšíme na rovinku podél Dunaje, která je ještě daleko, ale první krok jsme k přiblížení dnes udělali. A nejeden.



1.8. - Snídaně na hrázi kolem osmé a smělý cíl - dojet na dohled rakouského hlavního města. Asi 20 km to bylo na hranici s Rakouskem, konkrétně obec Hevlín, přechod v lázeňském městě Laa. OPRAVDU krásná cesta, jež se vinula mezi poli, docela fajn povrch, silné nohy odrážely, co to jen šlo. Před Hevlínem se nám vlastně stal první vážnější úraz naší cesty - Jirka si skopl kotník až do krve, ale vidina brzkého pivínka jej brzy postavila na nohy, teda na koloběžku, vlastně takový "běžný" a ne moc cestuohrožující problém. Rakousko se má čím chlubit, třeba i stezkou pro kola - mezi mětečky, poli, po rovince. Nějakých 50 km před Vídní začaly kopečky a jsa hladoví jako vlci, po jednom z těch několika stoupání jsme zalehli na věru krásném místě pod břízkami. Kdyby nás nebudil kolemorající traktor, tak jsme snad i zaspali. První zpráva pro případné následovatele - v Aspern an der Zaya je na ceduli Vídeň 41 km, za touto obcí pak na další značce 47 a ve skutečnosti tak 60, fakt. V Mistelbachu po nádherných a dlouhých sjezdech (jeli jsme i přes 50 km/h) a několika snesitelných stoupáních jsme udělali pauzu na jídlo u obchoďáku, zchladili se několika kornouty zmrzliny a zase dále. Jé, než se ty nohy po těch pauzách vždy zase rozjezdí, to je hrůza… Po sedmé večer nám již nohy ztěžkly moc a počali jsme hledat vhodné místo na přespání. A nakonec bylo velmi netradiční. Netušil jsem, že kdy budu spát přímo u větrné elektrárny. J Ani to tolik nehučelo, jak jsem se domníval. To my dva jsme, myslím, hlučeli více. Dopili jsme pivo z Čech a usnuli pod širákem. A ty fotky při západu slunce - jestli vyjdou, to bude nádhera…



2.8. - V noci jsme se přesunuli do stanu, trošku zbaběle, uznávám, ale padla docela fest rosa a já cítil, jak mám úplně mokrý spacák. Ráno probuzení sluníčkem, o půl deváté jsme do toho šlápli. Jen škoda, že se vrtule kolemstojících elektráren neotočila na opačnou stranu, takto nás čekalo nemilé - protivítr. Míjeli jsme kukuřičná, zaoraná i právě sklizená pole, sem tam tlačili do kopečků, pak jiné sjížděli, zastavili se na vodu a občerstvení ve Wolkersdorfu, odkud je to dle Jirky už jen krásně po rovinkách. Jo, to sice byly, ale jak těžké a kruté kilometry! Díky větru průměr jen asi 14 km/h, což byla na otevřených prostranstvích a při poledni skoro muka. Nicméně zvládli jsme to a při příjezdu do Vídně si oddychli, že první cíl je splněn. Jeli jsme směr centrum, abychom udělali nějaké fotky, cestou potkali nějakého Australana, který se s námi dal vehementně do řeči a bylo to fajn - Jiří měl totiž na sobě prozíravě tričko z Austrálie, takže úspěch byl veliký. U Stefansdomu jsme se nafotili, opět budili příjemný rozruch kolem sebe, svými mašinami jsme vykouzlili nejeden úsměv na tvářích turistů i místních, nechali jsme se s koloběžkami fotit a celkově si takovou příjemnou pozornost užívali. Bulharská rodinka se s námi dala do řeči, tak jsme byli rádi, že teď už to znělo trošku líp, že máme za sebou takřka 200 km. Dali jsme Currywurst v parku a dopajdali se na ostrov ve Vídni, skočili do vody, pojedli a krásně si odpočinuli. Před šestou (to už bylo snesitelné horko) opět na stroje, bo jsme chtěli dojet pár kiláků za město, kvůli vhodnější lokaci pro postavení stanu. Nohy sice trošku začaly být cítit (jako svaly), ale jakmile jsme našli a napojili se na Donau Radweg, už to bylo veselejší - žádná vidina kopců, jen rovinka podél evropského veletoku. Doplnili jsme vitamin B, projeli kol několika nuda pláží (trošku zajímavý pocit potkat na vytížené cyklostezce proti sobě partu nahých lidí) a do poodjeli kousek od Dunaji na protipovodňovou hráz, jež byla právě i naší stezkou. Před osmou jsme se utábořili - opět super místo: přímo na té hrázi, asi 20 metrů od stezky. Kolemjedoucí se asi dost divili, ale usmívali se a mávali na nás. Já si zajel k vodě, umyl si i vlasy a po večeři při úplňku a asi kilometr od místa, kde nad hlavou přistávala letadla, jsme v dusnu usínali. Dnes přesně 80 km.



3.8. - Konečně jsme postavili stan tak dobře, že na nás ráno nesvítilo slunko, i tak jsme se ale probrali už o půl osmé. Letadla odlétala jiným směrem než včera, což znamenalo jediné - vítr k nám bude dnes milosrdný! Po snídani na hrázi jsme vyrazili. Cíl je více než jasný: hlavní město Slovenska. 6 km bylo luxusních - krásný asfalt, silný vítr do zad, průměr rázem asi tak 22 km/h, pak se však zhoršil povrch a de facto až před most přes Dunaj před Heinburgem (cca 30 km) to bylo po zpevněném štěrku, což je pro koloběžkáře oproti cyklistovi docela problém, špatně se totiž odráží, když to klouže. Ale jeli jsme, to zase jo. Po hodině a půl jsme zastavili doplnit tekutiny a vodu na cestu, když se "to" stalo. Problém - Jirkův vozík praskl ve sváru. Naštěstí to ještě jakš takš drželo, takže jsme na radu barmanky (Slovenky) dojeli do Heinburgu a počali shánět svářeče. Naše cca dvouhodinová neplánovaná polední pauza byla nakonec korunována úspěchem, navíc jsme se najedli, půjčili kolobku na chvíli nějaké Estonce a jeli zase dál. Cedule lžou i tady, 10 km to do Blavy rozhodně nebylo, ale jak příjemné jet zase mezi poli, městem, podél vody. Malinko počalo krápat z nebe, ale jen velmi zlehka, příjemně. Na štátnej hranici povinné pivko a zjištění, že Jirka zapomněl/ztratil kdesi svou pirátskou vlaječku. Popovídání si se dvěma Němci, z nichž jeden jel opačným směrem a až z Istanbulu - neuvěřitelné! Pak jsme již poměrně lehce doodráželi směr centrum. Pokus o navštívení kamarádky Gabky nevyšel (škoda), tak jsme aspoň udělali "povinné" fotky s hradem, divadlem a novým mostem, občerstvili se haluškami a přes Tesco vyjeli dále, abychom našli nějaké pěkné místo na stan. Jednou jsme si zajeli 3,5 km (stále máme se sousedy mnoho společného - to značení je hrozné, člověk se řídí tak nějak intuitivně, což se občas může vymstít, jako třeba nám), po hrázi pak po již opět krásném "bruslařském" asfaltu dojeli až k nějakému bufetu, kde jsme si dali klobásku, pivo a majitel Igor nás nechal přespat v jednom jeho sezónním stanu - to bylo super, nemuseli jsme totiž stavět ve tmě stan, pokecali jsme si a samo jej za vstřícnost aspoň kalíškem slivovice podarovali. Dnes pokořena krásná meta - 300 km za čtyři dny. Jsme za půlkou.



4.8. - Po vykoupání se v ledové vodě ramena řeky Dunaje, vyprání a rozloučení se s Igorem jsme vyrazili na cestu, jež je jedním slovem pro koloběžkáře naprosto úžasná, ovšem spíše pro "lovce kilometrů", nikoli pro ty, kteří by z cesty chtěli i něco mít. Prostě pro nás byla spíše nudná až k vodnímu dílu Gabčíkovo. Po hrázi, napravo umělé břehy Dunaje (právě kvůli Gabčíkovu vodnímu dílu), nalevo zátopová oblast, čili pole, louky, vepředu jen rovná cesta, na níž nešel vidět ani konec, nad hlavou dost žhnoucí slunce, ani trošku stínu, a to bylo ráno/dopoledne. Zastavili jsme u bufetku, doplnili vodu, málem jsme se zapojili do soutěžního klání veslařů (zrovna v tom bufetu rozdávali startovní čísla), trošku sprchlo, asi pět minut a pojali jsme dnešní den jako vyloženě cestovní, kdy jsme za tu "dopolední" část docela lehce dali takřka 50 km. Cestou jsme se bavili s jednou cyklistkou a celkově si při každé zastávce aspoň chvíli popovídali se sportovci, s potkanými. U vodního díla jsme dali pauzičku, koukli, jak zdvihají dvě ukrajinské a dvě výletní lodě ve vodotěsných komorách a pak jeli 10 km v dost jakože pařáku k městu Sap, tam pochopitelně siesta ve stínku a poblíž řeky. Až po páté jsme vyjeli, hned po 15 minutách udělali pauzu v obci Medveděv, doplnili vodu (vozíme s sebou tak 8 litrů, teplota fakt stoupá švarně, tolik této čiré tekutiny bez oslazení jsem snad během jediného dne dosud nevypil - divím se, že jsem se ještě neutopil) a jeli opět po vyasfaltované hrázi dále. Nohy docela nečekaně brzy ztěžkly, navíc po x kilometrech skončil i ten "nudný" asfalt, takže jsme ze štěrku sjeli do nedalekých obcí Trávník a pak do Klížské Nemé doplnit energii. V obou těchto zastávkách již byli již takřka maďarsky mluvící občané, inu, příhraničí. Pravda, byly to hospůdky tak 5. - 10. kategorie, ale někteří si i vzpomněli na slovenštinu a krásně jsme se s nimi pobavili. Přespat jsme se rozhodli za Vazkými Losinami u hráze, která je v těchto místech hruboštěrková, pro nás velmi špatně sjízdná. Za tmy jsme se vykoupali, postavili stan a jako bonus jsme dostali každý asi tak 50 komářích štípanců - jsme cca 15 km před Komárnem (jmenuje se to opravdu velmi výstižně).



5.8. - Před třetí ráno nás probudil vítr, hromy a blesky. Přesunuli jsme stan z pod stromu dále na louku, co kdyby náhodou… No, pro mě to bylo fakt nepříjemné, ,měl jsem pocit, že to ten stan nevydrží. Pršelo jen málo, ale ten vichr… Děs. A frekvence blesků - několik desítek za minutu, takřka pořád světlo. Ale asi po hodině to odešlo a spali jsme až do sedmi. PO velmi skrovné snídani opět ke strojům, čeká nás přejezd ve velmi horkém dni. Sice nemáme internet, noviny, neptáme se, ale vypadá to, že teplota den ode dne stoupá. Dnes do Štírova - vlastně poprvé máme jistý cíl, kam chceme a skoro musíme dojet. 15 km po hrázi dnes bylo utrpení, rychlost asi jen 12 km/h, víc to prostě nešlo. Klouzalo to, kola se bořila do štěrku, ale pak jsme viděli odbočku na cestu a jelikož je neděle, neváhali jsme a po hodině a půl dorazili do Komárna. V Kauflandu nákup, pak zajížďka k soutoku Váhu a Dunaje, přejezd do obce Iža na pozdní snídani/svačinu a po asfaltce (2. třída, avšak hlavní tah na Štírovo) do města Moča, kde jsme si naplánovali dlouhou pauzu kvůli horku. Šup do Dunaje (je špinavá, ale nádherně osvěžující) a oběd. Jirka je prostě kuchtík. J Já nakupuju, on "vaří". Po siestě ještě jednou do "pekla" - pauzy asi co 20 minut na napití. Vítr boční, já to docela dnes odtahal, jel jsem vpředu. Přes 20 km bylo dost perných, ale Štírovo jsme dobyli. První zastávka na nádraží, abychom si zarezervovali koloběžky a lístky - prý to nelze v den odjezdu. NO - už dlouho jsem ČD nechválil, ale tentokrát to udělám. Ta ženská u pokladny byla hotové PEKLO. Nejdříve mě vyhodila, ať přijdu za 15 minut, neboť končí směnu za onu čtvrthodinu, pak byla tak neochotná, prostě protivná jako pr*el. Zlaté ženské u pokladen u nás. Ale přežil jsem to, sehnal, zaplatil, tak bylo veseleji. Pak směr kemp, na našem výletě poprvé. Dokoupení zásob a ubytování u hotelu Thermal, kde jsou i termální bazény, jak již z názvu vypovídá. Poprvé to šel zařídit Jirka a i když to bylo za dvojnásobek ceny, aspoň jsme to měli se vstupem na koupaliště, kam jsme pochopitelně zamířili. V kempu jsme spát chtěli, měli jsme trošku nahnáno ze včerejší noci, nechtěli jsme zase zažít bouřku, ač nakonec ani v tuto noc nepřišla. Po čepovaném pivu ve stánku, večeři a popovídání si s několika lidmi z Rožnova a středních Čech jsme ulehli. Zítra nám zbývá do cíle cca 60 km.



6.8. - V 7 ráno odjezd, přes Dunaj do Maďarska a po cestě z Esztergom před Dorog, kde byl sice hustý provoz, ale pár cyklistů jsme potkali. Pak jsme totiž odbočili na cestu 117, kde jsme si asi po 3 km stoupání všimli značky, že tam je zákaz vjezdu kol. Nu, jsme přeci jen na koloběžkách a ač to nebylo dvakrát příjemné, s kamiony v zádech jsme se dokodrcali do obce Kesztölc, kde jsme odbočili na malou cestičku. Naše mapa v měřítku asi 1:miliardě nás poněkud zmátla, ale doptali jsme se a po nevyznačené cestě (prašné) dojeli do Piliscsév. (Pán totiž uměl německy.) Tam nám opět pomáhal jiný pán, kudy dál, ale chudák - my maďarsky nem, on česky ani jinou řečí taky nem. Takže ruce nohy a hlavně si Pavlíček uvědomil, že má v telefonu docela slušnou navigaci. Asi po 3 km znovu po té velké cestě a do kopců na Tiny a Perbálu. Sice na značce STOP kamionům nad 12 tun, ale asi jako my na té cestě STOP cyklistům. Tlačili jsme do kopců, sjížděli je - jaká to změna po několika dnech. Za obcí Tolki pauza na oběd po 43 km v nohách. Do cíle necelých 20 km, vypadá to už docela nadějně. Vyjeli jsme v super dobu, asi v té nejšílenější: 14:28. Ale bylo to lesem, vítr zboku, vyšlápli jsme kopec a pak nádherný sjezd do města Budakesz. Tam značka, že je to do metropole "jen" 2 km. Osvěžení v kašně, poslední tlačení do kopce a hurá, značka BUDAPEST. No - ani se s ní nedalo vyfotit, což bylo pro mě asi největší zklamání výletu. Pak lesem asi 4 km po krásné asfaltce mírně vzhůru a nechtěně jsme objeli celou Budapešť (ale zase víme, kde bydlí milionáři tohoto města/státu, ty baráky až zámky byly neskutečné). Zajížďka nevadila, z prudkého kopce dolů do centra to bylo horší - museli jsme často stát kvůli brzdám, abychom je neseškvařili úplně. Po páté jsme stáli na mostě uprostřed Dunaje. Krása. Hladoví jsme našli informace, abychom zjistili, kde je kemp, pak si dali nějaké domácí jídlo s pivem, dělali rozruch a fotili se s koloběžkami, několika lidem ji i půjčili, natočili video, popovídali si s Francouzi, Němci, Brazilci a pak směr nádraží, abychom věděli, odkud nám to vlastně pojede. Kemp daleko, cestou jsme uviděli ubytovnu, tak jsme zaparkovali tam., Jídlo, sprcha i TV a spát. KRÁSA! Dokázali jsme to, vzhůru dolů!!! Kdož četl, díky za přízeň, za rok snad další, delší, zajímavá cesta, ono to totiž na těch koloběžkách jde! Najeto 535 km, na kolobkách jsme stáli 35 hodin a 27 minut, průměrná rychlost 15 km/h, maximální rychlost 54 km/h. (Jo a prý dnes bylo 41 stupňů ve stínu a tomu bych i věřil...)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ludmila Berry Dinkla Ludmila Berry Dinkla | 11. srpna 2012 v 22:22 | Reagovat

Ahoj kluci! Jsem na vás pysná a tise vám závidím! Jste dobrí! Muselo to být skvelé. Kolobezky se tak casto nevidí, urcite jste po ceste poznali více lidí, nez kdyby jste jeli na kole. Na prístí turu si sezente sponzora a oblepte prívesy reklamou - treba si tak vydeláte aspon na ten nepostradatelný vitamín B. Blahopreji ke skvelému výkonu, k návratu bez újmy na zdraví a k dalsímu nezapomenutelnému zázitku! Berry

2 Zeli Zeli | 2. září 2012 v 14:45 | Reagovat

[1]: Ahoj!!! No díky moc! No jasně, příště už nebude místo na nálepky pro všechny pivovary... :-) Bylo to skvělé, opravdu, doufám, že nás síly a nadšení neopustí, takže za rok uiiiiii nějaký ještě lepšejší výletek! Však pojeďte s námi! :-)
Pavel

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama