Španělsko 2012

25. března 2012 v 9:28 | Le Chou

Španělsko 2012



19., 20. 3. - Vážení přátelé, tedy spíše rodinko. Vítám u dalšího volného pokračování mého cestovatelského deníku, tentokrát z cesty po Španělsku, kam jsem se vypravil s takovým menším pražským orchestrem. Jinými slovy - zážitků bude zřejmě méně, hudebních událostí více.

Naše cesta započala v pondělí v 6:45 od stanice metra Strašnická v Praze. Několik lidí jsme nabrali v Plzni, poslední v Rozvadově. Cíl zněl jasně - dostat se k Lyonu a přespat v hotelu F1. Po nějakých 13 hodinách se nám to podařilo, pravda, k lepší snesitelnosti cesty docela dost přispěla i slivovice z Ranče, ale vše velmi střídmě. Druhý den jsme vyjeli až o půl desáté, měli jsme před sebou již "jen" 670 km cesty do hotýlku Campanile na severu Barcelony - od centra tohoto města 20 km. Cestou nic moc zvláštního, kdo to alespoň trošku zná, tak ví, že hlavním cílem je hlavně to nějak přežít. Dojeli jsme kolem 18. hodiny a pak jsme udělali jednu moc dobrou věc - zjistil jsem, že hraje na stadionu Nou Camp věhlasná Barcelona proti Granadě a se dvěma dalšími kluky jsme se taxíkem vydali jen tak "naslepo" do tohoto fotbalového chrámu. Lidí se opravdu motalo cestou ke stadionu mnoho, my našli kasu na lístky a stoupli do fronty. Jak jsem tak trošku očekával, přistoupil k nám překupník a my ušetřili 18 eur. Jak to popsat - stadion, kam se při vrcholných utkáních vejde 90000 lidí je sice trošku starý, ale ta atmosféra, prostě luxus. Pravda, dnes došlo "jen" 62000 lidí, ale i tak to bylo něco úchvatného. Momentálně nejlepší tým planety se svým nej fotbalistou Messim hrál nádherně. Krásný fotbal, překonání 60 let starého rekordu v počtu vstřelených branek za tento tým právě zmiňovaným fotbalistou a jeho hattrick, co víc si přát. Domácí vyhráli, my trošku prokřehli, ale plni dojmů jsme opět zamířili taxíkem zpátky na hotel. Řekněme, krásný to počátek zájezdu, den zakončen, jak jinak, lahví místního červeného vína.



21.3. - Ráno jsme se vypravili na cestu do centra, prostě se mi nechtělo trávit, ač velmi zamračený den, celý volný čas na hotelu u dálnice. Dojeli jsme busem a vlakem na Plaza Catalunya a vydali se směrem k bazilice Sagrada Familia - určitě všichni ví, jaká to stavba. Prostě pohádkový chrám Páně od Gaudího, jež se v Barceloně staví od roku 1882 a je prostě velmi vyumělkovaný, překrásný. Cestou jsem nebyl průvodce, asi proto jsme za chvíli nevěděli, kde jsme. Docela dost pršelo, tak jsem si koupil za 3 eura deštník, který mi chtěl nějaký týpek prodat za 5, ale já jsem nevyměkl, on ano. Jak jsem později zjistil - byl to deštník ani ne na jeden den, ale v tu chvíli mi docela pomohl, to zase jo. Po chvíli bloudění jsem zapnul navigaci a ujal se udání směru, čili jsme po nějaké době opravdu trefili náš cíl. Na zádech jsem skoro zbytečně tahal 10 kilo, foťák se fakt nehodilo ani vytahovat. Déšť, šeď, vítr. Ale se spolubydlícím jsem si zašel dovnitř na prohlídku a bylo to super. To se ani nedá popsat. Naprosto jedinečné, zkrátka jsem uchvácen. Pak jsme šli pomalu k pobřeží, cestou viděli nějaké památky, vesměs jsme naše kroky směřovali ke kostelu Santa Maria, kde jsme od pěti hodin měli zkoušku, od devíti koncert. Kostel byl úplně plný - cca 2000 lidí, opravdu super. A spousta mladých lidí - hrajeme zde Mozartovo Requiem, Vejvanovského a Michnu. V tomto chrámu budeme hrát celkem třikrát. Po koncertě zpátky na hotel, pivko, bouřka a spát. Zítra přejezd na jiný hotel u Barcelony.



22.3. - Je to zajímavé, ale do půl dvanácté jsme museli z pokoje a avizovaný přejezd se konal až ve dvě odpoledne… Na dálničním hotelu nebylo co dělat, ale aspoň jsme měli poblíž nákupní centrum, kde byla super restaurace, vlastněná Číňany. Za 7,50 eur jez, co sníš. Takže tam jsem strávil hodinku a půl, prostě luxus. Bylo tam úplně všechno, nudle teda žádné. Dal jsem si i škeble, na šneka jsem moc neměl. Po příjezdu na druhý hotel, přesunuli jsme se ze severu Barcelony na jih, jsme s několika málo lidmi jeli zase do centra, nechtělo se mi být na hotelu. Vystoupili jsme na Placa Espana, odkud jsme vyšli směr muzeum umění, přes bývalou hlavní toreadorskou, či vlastně býčí arénu, až jsme došli na olympijský stadion. Bylo konečně krásně, já jsem šel jen v krátkém rukávu a kraťasech. Úžasná panoramata, zkrátka po několika mnoha kilometrech jsme došli opět ke kostelu, kde jsme hráli včera a kde byl i dnešní koncert. Dali jsme kebab, pak koncert a zpátky na hotel.



23.3. - Po snídani odjezd do města, metrem na Plaza Espana a pak pěšky městem ke kostelu, kde jsme si půjčili kola, abychom toto krásné město poznali i jinak, než jen z pohledu chodce. Bylo nás osm, jelikož mám navigaci, tak jsem byl přehlasován 1:7 a musel jsem dělat průvodce a jet v čele skupiny. Ne, nevadilo mi to, ale musel jsem malinko přemýšlet, což bolelo… :-) Jeli jsme k Sagrada Familia, udělali jsme hodinovou pauzičku, kdy dvě holky chtěly jít ještě dovnitř, protože tam nebyly, já udělal pár fotek, pak se vyvalil v parku a nasával jsem sluníčko. Poté jsme se vydali šlapat do kopce do Parc Güel, ve kterém je spousta stavbiček od Gaudího. Fakt kopec, všichni jsme byli zplavení potem, ale stálo to za to. Na kopečku bylo vyvýšené místo, odkud byl krásný výhled na celou Barcelonu. A cesta zpátky? No pohádka. Chvíli po chodníku, ale pak celou dobu po cyklostezkách, takže luxus největší. Jeli jsme krásným, pohodovým tempem, prostě jsme si to užívali se vším všudy. Dojeli jsme k pobřeží na pláže, ale bylo již před západem slunce, ručníku nemaje, nevlezl jsem do ledové vody. Ale krásně jsme se kochali, vítr vlál do tváří. Před sedmou jsme vrátili kola, počkali na naše kolegy, co přijeli autobusem z hotelu a v devět náš třetí a poslední koncert v chrámu Santa Maria del Mar. Sotva jsme vyjeli směr ubytování, tu SMS od Pegase - že je poblíž kostela s Maruškou, kde jsem. Chtěl, opravdu jsem chtěl dojet, ale od nás to bylo 15 km do centra, metro už bych nestihl a taxíkem mi to Vojtík rozmluvil, takže veliká škoda, ale nepotkal jsem je. Navíc ač máme tři volné dny před sebou, sdělili nám, že už pojedeme ráno na cestu na jih, abychom se přiblížili nejjižnějšímu cípu Španělska, kde budeme zase hrát. Krom toho (ne)setkání opět nádherný den plný zážitků, jsem opravdu spokojen.



24.3. - Ráno odjezd směr jih, přesněji do 500 km vzdáleného Alicante. Cesta dlouhá, prohlédl jsem fotky, kochal se chvílemi na pobřeží, podél kterého vede dálnice, prostě zkracoval jsem si dlouhou chvíli všemožně a snažil se natahovat nohy co možná nejvíce. Po příjezdu v pozdním odpoledni jsme se s několika málo otužilci hecli a šli se koupat. No, byla to kosa, ale super, už jsem zažil studenější. Po přípitku v hotelu, kde teda jsou pokoje - apartmány, kdy máme každý svou ložnici se dvěma postelemi, jsme si zavolali taxíky a jeli do města, jež je asi 4 km vzdálené, ale není podél frekventované čtyřproudé silnice chodník, čili nešlo jít pěšky. Po krátké procházce jsme zapadli to takové stylové hospůdky, kde jsme dostávali tapas, různá masa, mořské plody, omelety apod. na špejli, k tomu pivo - no dobře jsme se měli. Pak jsme se prošli po přístavu, zašli na pláž a jeli zpátky. Na pokoji jsme počkali, jestli se nám čas automaticky posune dopředu a šli spát. Jo, posunul se. ;-)



25.3. - Cha, další přejezd, docela dlouhý do Malagy. Cestou řidiči zabloudili, ale zdržení asi jen tak půl hodiny. V pohodě. Pak jsme zastavili na nějakém odpočívadle a naprosto super restaurace. Za pouhých 10 eur tříchodové jídlo s pitím, prostě jsem se docela dost nabouchal. Dojeli jsme odpoledne a vydali se na cestu pěkně k moři, kam to bylo asi půl hodiny pěšky. Bylo docela škaredě, ale i tak se dalo jít v sandálech a kraťasech. No, bydlíme na periferii, ale procházka pěkná, to zase jo. Večer jsme se jukli na film asi v deseti lidech na pokoji a nej bylo, že nebyl nahraný celý a skončilo to tedy asi pět minut před koncem… :-) Pak spát, zítra volný den.



26.3. - Ano, ráno zamračené, dokonce i mokré cesty, nicméně než abych byl na hotelu celý den, vyrazili jsme do města. Sedli na autobus a dojeli do Malagy. Prošli jsme kousek starého města a vyrazili na vysoko položený hrad nad městem, takže jsme si i mákli, ale stálo to za to. Výhled na letovisko, do hor, udělalo se navíc krásně - prostě pohádka. Na oběd jsme zašli do pizzerie a pak hned na pláž. No - vlezli jsme tam jen tři, ale bylo to super. Vlny veliké, moře chladné, slunce pálilo, písek hřál. Udělali jsme fotky, spočli a kol čtvrté vyrazili zpátky na hotel, kde jsme byli v šest. Spousta lidí šla trošku pocvičit a v osm jsme měli zase sraz, že vyjdeme do nedalekého nákupního a zábavního centra. Já jsem teda cvičit nešel a vydal se ještě s kamarádkou na letiště, které bylo nedaleko, abychom nafotili letadla. No, dojeli jsme tam, nic jsme neviděli, neboť tam nebyla žádná vyhlídka ani plot, přes který by šlo vidět na ranvej, tak jsme šli zpátky na hotel pěšky a akorát stihli naši skupinku. Šli jsme na bowling, trošku poblbli a pak malý večírek na pokoji s pivem Saň Miguel, pohodička. Ráno přejezd na úplný jih a na koncert do Afriky.



27.3. - Po snídani přejezd do Carrefouru a do hotelu, kde jsme měli jen 10 minut čas, takže jsme si ani nevybalili, jen hodili kufry do jednoho z pokojů a rychle vyrazili na trajekt, jenž vyjíždí z Algeciras. Náš spěch byl způsoben tím, že moře je prý rozbouřené a naše loď, která byla z těch menších, prostě neplula, čili jsme museli na trajekt větší. V Algeciras jsem před několika lety byl a zavzpomínal jsem, jak jsem byl i na Gibraltaru, no, tentokrát to nevyšlo. Při vyplutí to bylo super. Veliké vlny, vítr, pěkné počasí - blbli jsme a fotil jsem. Ale pak začalo mé utrpení - fakt to houpalo a já jsem asi půl hodiny stál na palubě a držel jsem vše, co jsem snědl v sobě. Udržel. Viděli jsme i delfíny a vlny byly fakt veliké. Každopádně jsme dojeli do Ceuty, která je kolonií Španělska a leží v Africe - můj pátý kontinent, který jsem navštívil. Popravdě jsem čekal spíše černošské obyvatelstvo, ale byli tam de facto jen arabi a Španělé. Horší bylo, že jsme byli postaveni před rozhodnutí, jestli budeme hrát a musíme tu přespat, páč zrušili i ten poslední trajekt, anebo hrát nebudeme a pojedeme hned. Nakonec jsme zůstali a hráli. Prošli jsme se po promenádě, dali něco malého k snědku a já pak vlezl do vody, to jsem prostě musel, ač nebyla nejčistší a docela studená. Poté koncert a na hotel, kde jsme čekali asi hodinu na klíče od pokoje, hrůza. Po noční procházce Ceutou do postele asi ve dvě ráno a před pátou hromadné buzení telefonem. Můj pocit - nebýt té plavby, tak jsem si to asi užil více, každopádně za tu "pravou" Afriku to považovat nelze, ale zářez na mapě světa je uskutečněn. :-)



28.3. - V pět ráno odjezd na trajekt a z toho jsem měl fakt docela bobky. Lehl jsem si do velikého křesla a snažil se co nejdříve usnout a nějak to celé přetrpět. A naštěstí docela úspěšně. Houpalo to o poznání méně a já jsem rád, že jsem to přečkal bez úhony. Z přístavu v Algeciras do hotelu, kde jsme měli všechny věci na snídani a rychle dále, dnes nás čekalo ještě 760 km v buse. Všichni stáli ve frontě na jídlo - já jsem mezitím skočil do venkovního studeného bazénu, pak si dal rychlosprchu a ještě se stihl dokonce něco málo nasnídat. Vyjížděli jsme po desáté a na místo - město Segovia - jsme dorazili o půl osmé večer, pouze se dvěma krátkými čtvrthodinovými pauzami. Rozehrát a na plac. No, nějak jsme to odvrzali, ale to jsem opravdu ještě nezažil, co dokáže člověk unést a snést. Už to bylo moc, já jsem rád, že jsem tu hlavně na výletě, takže to tak beru jakože dost v klidu. Po koncertě pěšky přes téměř vylidněné město na kebab a pak hledat něco k pití, ale platí zde prohibice od desíti večer do osmi ráno, což je docela nemilé - na pivínko jsem měl chuť docela fest. Segovia je jedno z bývalých římských měst, kde jsou ještě dochovány památky docela v dobrém stavu, hlavní je zde asi mohutný akvadukt, takže jsme se aspoň prošli a něco i pofotili. Pak na hotel a spáti…



29.3. - Segovii i celé Španělsko zachvátila generální stávka odborů, což pro nás znamenalo vyjet dříve, neboť mají být uzavřené i dálnice. I tak jsme ještě ráno stihli projít městečko a podívat se na vše pěkně znovu a za světla. Koupil jsem na trhu domácky naložené obrovské olivy a cibulku a vyjeli jsme do města Miranda, bylo to nějakých 350 kilometrů. Hotel byl opět velmi vzdálený městu, obchoďák byl přes dálnici, i tak jsme tam vyrazili a něco málo nakoupili. Teda nakoupili hodně. A hlavní hec zájezdu - koupili jsme vysušenou prasečí kýtu napůl s kamarádem pro naše dvě kamarádky. Mazec. Pojedli jsme u dálnice na paloučku a pak si "vypůjčili" vozík a odvezli nákup na hotel. No, po kruháči s vozíkem - to jsem opravdu ještě nejel. Složili jsme náklad a jeli hrát koncert. V noci jsme odstartovali poměrně krásný večírek právě se zmiňovanou kýtou, nějakým vínem a povídali jsme takřka do rána. Krása. Vyšli jsme i v noci ven, já bosky, polili se vodou (nějakým nedopatřením) a nemohli jsme se dostat zpátky, páč jsme neměli ani jeden kartu. Tak jsme hulákali, až nás můj spolubydlící Jirka zachránil. Krásný to večer.



30.3. - Poslední přejezd, docela dlouhý, zpět na hotel, kde jsme bydleli první noc, čili na sever Barcelony. Trval nám takřka celý den, čili jsme jeli takřka hned na náš poslední koncert v Barceloně, tentokrát do Palau de la Música. Naprosto úchvatný hudební stánek. Já v krátké pauze ještě vyhledal obchůdek se suvenýry, nakoupil pohledy a pak již jen odehrát naše sedmé Requiem. Krása, myslím, že se koncerty vydařily celkově všechny, dostali jsme i pochvalu a vzhůru na poslední noc ve Španělsku. Byla dlouhá, krásná, s krásným vyvrcholením. :-) Celého zájezdu. Já se vykašlal na let letadlem a rozhodl se, že s těmi super lidmi, kamarády, pojedu cestu nazpět busem.



31.3. - 1.4. - A tu končí mé vyprávění. V devět odjezd směr Mulhaus ve Francii (1001 km), přespání na hotelu F1, no, hotelu - prostě v takových buňkách. Druhý den do Prahy, loučení, ujetí vlaku, nástup do dalšího směr Brno, někteří Bratislava a Košice. Já po příjezdu nasedl do auta a odjel jsem po menších peripetiích domů. A zde končí mé vyprávění. Nejvíc!!! Bylo to krátké, skoro, ale krásné. Díky, mí noví kamarádi i kamarádky, muzikanti, nezapomenu. Jen těch šedin na kebuli mi neustále přibývá. Díky i vám všem, kdož jste si početli, počtete, díky Veru. ;-) Los Pavlos Debefos Trombonos.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama