USA cesta 2/2012

12. února 2012 v 5:16 | Mistr Cabbage
Fotky budou na http://bbdur.rajce.net/, ale možná až poté, co budu zase zpátky...


9.2. Vítejte u bogu, tentokrát z cesty nikoli na východ, ale na západ, do USA. Inu, koupil jsem levnou letenku a s kamarádem Martinem Henkem jsme se vydali směr New York. Ráno jsme vstávali, no, já popravdě ani nešel spát. Ve tři jsme vyžděli do Vídně na letadlo do Milána. Tam jsme přistáli kolem osmé a pak strašně moc času - posunuli nám let až na 13:40. Mně se chtělo strašně spát, takže jsem i usnul. Naskočili jsme do letadla společnosti Alitalia a desetihodinový let mohl započít. Ano, nespat v noci a nechat si to do letadla nebyl až tak špatný nápad, opravdu mě to bralo tak, že po jídle jsem usnul tak rychle, že ani nevím, že mi letuška brala prázdný podnos. Dívali jsme se na filmy, prostě nějak to uběhlo, ani moc rychle ne. Těšil jsem se, že vyfotím New York z letadla, ale seděl jsem na druhé straně stroje. Jinak - luxus - bylo málo lidí, takže jsem měl krásně dvojsedačku pro sebe. Úspěšně jsme dosedli na půdu země Kryštofa Kolumba a nastal dlouho očekávaný okamžik - imigrační kontrola. Na tu jsme si vystáli asi hodinovou frontu, ale stálo to za to. Ani jedna otázka nepadla, jen jsem zanechal otisky prstů a byl jsem vyfocen. Toť vše. Zřejmě štěstí na úředníka. Z nádraží jsme jeli nejdříve vláčkem, pak si koupili týdenní kartu na metro a busy za 29 dolarů a vydali se na cestu k ubytování na ulici Broadway. Trošku jsme se zakecali a hned jsme přejeli naši zastávku, ale aspoň jsme ochutnali newyorskou cestu metrem kodrcálkem. Jo, je to přesně jako z filmů. Hodně lidí, staré soupravy, stará nástupiště. A těch lidí… Afroameričané jednoznačně vedou… Ubytovali jsme se na strašně malém prostoru malého hostilo-hotelu Park Hotel a ještě před spaním šli na procházku, aš jsme toho měli hodně. První věc - někdo se mě zeptal na cestu a já, neznaje místních ulic, jsem jej poslal směrem a správným! Cestou jsme se zastavili na místní pivo, nějaký Blue Moon.Co však bylo kouzelné - živá kapela, trio, super, opravdu super hudbička. Pak zase pokračovat v cestě poznávání Broadwaye. Viděli jsme několik nadměrných nákladů a pak vlastně nic. Ani jsme neviděli , krom jednoho, proslulá divadla, ovšem pravda je, že jsou prý hlavně jižněji… Tam se vypravíme. Rychle sprcha, naplánovat nějaký program a spát. New Yorku, třes!!! J



10.2. - Ráno napsat domů, po vyspání hned na nohy a na celodenní pochod. Včera jsme si to předpřipravili, takže plán byl jasný. Vyšli jsme po osmé ráno, na metro a až na samý jih ostrova Manhattan, první pamětihodnost byla socha Svobody. Šli jsme na trajekt, který byl zadarmo, jeli jsme kolem již zmiňované sochy na ostrov Staten Island, tam jsme pobyli půl hodiny a zase jeli zpátky. Bylo pěkně, kolem 9 stupňů, pofotili jsme a pak rychle na další cíl naší cesty. Tím bylo Ground Zero, čili místo, které zůstalo po atentátech 2001. Každopádně, o 11 let později tam už moc díra není. V jednom místě už ční do výše jeden takřka hotový mrakodrap, v druhém pomalu roste nad zemí… Je to uzavřené, oplocené, plno policajtů. Šli jsme i kolem řeky Hudson, viděli jsme Brooklyn Bridže a šli jsme uličkami, lemovanými šíleně vysokými budovami, až na proslulou Wall Street, čili burzovní ulici č. 1. Jako moc nic tam není, ale vyfotit se s cedulkou, kdo by nechtěl. I s číslem 40, prý to byl vůbec první mrakodrap v New Yorku. Pak metrem kousek popojeli, vystoupili jsme u 5th Avenue, plnou obchodů, mazec. Ale hlavně, vyjeli jsme si na nejvyšší budovu tohoto města, na Empire State building. Po několika kontrolách jsme byli za 22 dolarů vpuštěni do výtahu a vyjeli až do 86 patra. Krásná vyhlídka, fakt jo. Byl teda malinko opar, ale šlo vidět všechno. Byli jsme tam dlouho. Pak pěšky na Time Square, další proslulé místo, jež leží na šíleně dlouhé a neméně slavné ulici Broadway, na které vlastně i my bydlíme, ač je to od tohoto náměstí dosti vzdálené… Na metro a do Lincoln centra - centrum budov, kde je newyorský balet, filharmonie, Julliard Schoul a Metropolitan Opera. Tam jsme valili hlavně proto, že jsme tam měli scuk s jedním bastrombonistou, Densonem Paulem Pollardem. Já jej znám jen přes sociální síť, ale opravdu jsme se setkali. :-) Chvíli jsme pokecali, provedl nás zákulisím Metropolitní, dostali jsme se na místa, kde mohou jen zaměstnanci, zahrál jsem si na jeho bastrombon, Martin na tenorový a koupil nám lístky s velikou slevou na večerní představení Ernine - opera od Verdiho. Bylo kolem čtvrté, když jsme vyrazili do Medison Square Garden, kde jsme chtěli koupit lístky na nedělní utkání NHL. Zkusili jsme štěstí u překupníka, ale nakonec koupili v pokladně. Paráda, dostaneme se tam. Pak znovu na 5. Avenue, podívali jsme se na 9. Avenue, odkud ráno pojedeme do Philadelphie a pak ještě na noční Time Square. No, byli jsme unavení jako ďas, těch kiláků jsme nachodili spoustu. A je to osvětlené jako blázen, asi jako v Tokiu a konečně hodně lidí, asi je to večerem a pátkem. Pak rychle do Opery, pozdravili jsme Paula v orchestřišti a já jsem seděl, představte si, v Metropolitní v riflích, teniskách a skejťácké oranžové mikině, na krku oranžovou šálu z Doněcku… :-) Hrůza, úpně jsem se styděl, ale v pohodě, jsem turista. No, asi jsem neslyšel, teda určitě ne, něco tak krásného. Obrovské natřískané hlediště, majestátní jeviště a neskutečný zvuk. Akusticky dokonalé. Veliká scéna, super sólisti, nej výkony. Fakt klobouk dolů. Za ty peníze to stálo určitě. Pak pár fotek a rychle na ubytování, ráno brzy vstávání, o půl sedmé odjezd do té Phily. Tak uvidíme. Malinko večer mrholilo, snad počasí vydrží. Zatím super, už nám toho moc nezbývá, jako těch památek… Už jsem spokojený… :-)



11.2. - Přátelé a je to tady… Předpověď se vyplnila a my vyšli před šestou ráno na metro a sněžilo. Na cestě sice nedržel, ale jinak regulérně padal sníh. Dojeli jsme na Penn Station u Medusin Square Garden, pak asi 10 minut pěšky na 9th Avenue, kde mezi 31 a 33 Street stál náš autobus společnosti Megabus do Philadelphie. Nastoupili jsme, připojili na internet po dlouhé době a jeli dvě hodiny do již zmíněného města. De facto dnes se měla uskutečnit ta událost, proč jsme sem vlastně jeli. :-) A sice zápas NHL. Dokonce mezi Philadelphií (s Jardou Jágrem v sestavě) a New York Rangers, což jsou odvěcí rivalové. Vysedli jsme u informačního centra, zjistili, jak se dostaneme ke stadionu a vydali se pomalu na cestu. Prošli jsme čínskou čtvrtí, kolem radnice (tam jsme si dali v mekáči snídani - blé) a na metro. Nutno podotknout, že bylo škaredě, nešlo moc vidět, ale i tak bylo hned jasné, že Philadelphia je v podstatě "škaredé" město, počasí tomu moc nepomohlo. Metro špinavé, ale asi po čtvrt hodince jsme již vystoupili u sportovního komplexu, kde je velká stadion na americký fotbal a hokejový stadion, kam jsme zamířili. Lístky jsme neměli, ale naštěstí jsme dva získali, dokonce v docela luxusním místě - 7. řada uprostřed nad střídačkami. V obchůdku jsme koupili mikinu, ať jsme jako pořádní fandové, dali si americké jídlo (nějaké smažené kuřecí a hranolky a kolu) a usedli. Neskutečné prostředí, nevím, jaká je kapacita, ale kolem 20000 to bude. A bylo vyprodáno. Fotil jsem, natáčel, nadšený jsem s Martinem po třech hodinách odcházel, ač jsme (Phila) prohráli 2:5. Jágr vyšel bodově naprázdno, ale bylo to fakt super. Už teď se těším na zítra. Cestou zpátky jsme měli hodinu a půl čas, takže jsme se vydali po bulváru Benjamina Franklina. A vida, teď už se mi zdálo, že město není až tak škaredé. Mrakodrapy, kostely a krásný bulvár, lemovaný vlajkami celého světa. Vydali jsme se po něm z jednoho jediného důvodu - na konci bylo obrovské muzeum a před ním socha italského hřebce, čili Rockyho Balboa… :-) Inu, dětský sen splněn, být tam, kde se probíhal Sylvester Stallone jako Rocky před svým prvním zápasem s Apollem Creedem (jestli to píšu dobře, netuším). Pak jsme rychle vyrazili hledat zastávku, odkud nám jel autobus zpátky. Naštěstí našli. Martin byl ze mě malinko nervózní, protože já chodím vše dost načas, ale dobré. Krása - dvě hodiny autobusem a zpáteční jízdenka jen 17 dolarů. V New Yorku jsme byli před osmou, tam již bylo pěkně, po sněhu a dešti ani památky, ač byla kosa, kolem 2 stupňů a foukal studený vítr. Prošli jsme si ještě podstatnou část 5 Avenue zamířili k Carneggie Hall, kde jsme si udělali fotku, jen škoda, že ji zrovna opravují a že jsme nebyli uvnitř, ale to bychom asi nedali, unavenost je veliká.V deset na hostelu a zítra hokej, podruhé uvidíme New York Rangers, snad vyhrají opět, ať se můžeme radovat aspoň jednou z vítězství, teď držíme pěsti jim.


12.2. - Ráno o půl osmé vstávat a zase na již opravdu bolavé nohy. Hlásili, že má být ráno pěkně a nemýlili se. Bylo takřka jasno, akorát dost foukal vítr a byla zima. Rozhodli jsme se, že pojedeme na ostrov se sochou Svobody. Dojeli jsme na jižní část Manhattanu, nalodili se na loď a pak vyjeli. Byli jsme venku, ale foukalo a byla fakt zima, no, ještěže mám i čepici, i rukavice. Ale Martin docela prokřehl. Na ostrůvku se sochou jsme udělali hodně fotek a utíkali zpátky na loď, na které jsme se vypravili zpátky do přístaviště - celé to trvalo asi hodinu a půl. Z lodi i z ostrůvku byl krásně, ba přímo nádherně, vidět celý Manhattan se svými mrakodrapy, i New Jersey, které leží na protější straně přes řeku Hudson (na ni, tuším loni, přistál s letadlem nouzově jeden pilot). Prokřehli jsme, nicméně vydali jsme se rychle na druhý zlatý hřeb našeho výletu - zápas v medusin Square Garden mezi místními Rangers a Washingtonem, za který chytají dva čeští hráči (dnes chytal Neuwirth) a jeden je obránce. Tentokrát jsme měli malinko horší místa než včera, zato atmosféra byla snad ještě lepší. Prostě nádhera. Domácí vyhráli, byla to šupa. Prostě špička. Po třetí hodině byl konec, rychle na pozdní oběd, protože v té hale je to fakt hodně drahé, takřka dvojnásobně. Šli jsme jen kousek a objevili takovou jídelnu, nevím, jak to popsat. Ale dal jsem si konečně pravého amerického burgera. Smažil to chlapec asi 10 minut, ale stálo to za to. Zřejmě fakt maso. :-) Po jídle jsme sedli na metro a jeli do Chinatown a Little Italy, chvíli jsme bloudili, ale pak našli. Obrovská čtvrť, spousta krámků se vším zbožím, co existuje, ale proti Japonsku hadra. Prošli jsme tyto čtvrtě, šup zpátky na metro a na Broadway juknout se, jestli bychom se nedostali na nějaký muzikál, ale buď měli zavřený předprodej, nebo začali dříve, anebo to bylo nesmyslně drahé… Uvidíme, v neděli mají ceny vyšší než v jiné dny. Prostě jsme nešli, ani moc nevíme na co. Navíc, určitě bychom tam usli oba dva. Šli jsme na pátou avenue, mrkli do několika obchodů a pak zpátky z náměstí Kryštofa Kolumba na broadwayské ulici na ubytování. Zamířili jsme podruhé na tomto výletě na pivo, já zkusil nějaké bostonské, pak jen umýt a pomalu spát. Je to záhul, fakt chodíme a poznáváme docela dost, ale stojí to za to. I za to chumelení, jež dnes chvíli bylo. Zítra vstávání opět o půl šesté… !!!



13.2. - Vstávání je sice krušné, ale dalo se to zvládnout. Na metro, výstup u Medison Square Garden, na stejnou zastávku jako předevčírem. Opět společnost Megabus, tentokrát však do Washingtonu, D.C. Čtyři a půl hodiny jízdy, málo prostoru, ale dokonce jsem i zdříml. Žádný med, však to každý asi zná, nicméně po výstupu v hlavním městě USA byly chmury ta tam. Přijeli jsme v poledne, dali si na nádraží oběd, vzali plánek města a vyrazili na poznávací rychlotúru. Na Capitol Hill to bylo z nádraží asi 10 minut chůze, počasí prostě dokonalé - blankytně modré nebe, až skoro kýčovité. Ale bílá budova Capitolu se alespoň krásně vyjímala. Pohled směrem do města byl taktéž krásný - široký bulvár, kterému vévodí vysoký Washingtonův monument, prostě takový špičatý sloup. :-) K němu jsme se vydali, šli podél mnoha muzeí, před jedním bylo dokonce venkovní bruslení, šli jsme parkem, fotili a došli až k již zmiňovanému monumentu. Od něj byl napravo (z našeho směru, kterým jsme došli) vidět Bílý dům, kam jsme se také vydali a došli až do míst, kam nás všudypřítomní policisté pustili (moc daleko ne). V dáli před námi od "sloupu" stojí Lincoln memorial, kde je obrovská socha prezidenta zakladatele. Pak jsme se vydali přes řeku k Arlingtonskému hřbitovu. No mazec, opravdu něco šíleně obrovského. Byli jsme u hrobu J. F. Kennedyho a jeho rodiny, u hrobky neznámého vojáka, kde jsme chytli i střídání stráží. Viděli jsme z návrší i Pentagon a vydali se směrem ze hřbitova. No, samozřejmě jsme se malinko ztratili, takže jsme se zbytečně docela prošli. Ještě jsme se vydali k Jefferson Memorial, to už slunce zapadalo a my docházeli opravdu z posledních sil. Jako šílená procházka, která trvala 7 hodin, já na zádech celou fotovýbavu, asi tak 10 kilo. Šli jsme kolem Bílého domu k hotelu, který jsem objednal, ten byl samozřejmě na druhé straně ulice, než odkud jsme přišli. Nechali jsme věci na pokoji a vzhůru na jídlo. No, asi špatná čtvrť, ale fakt jsme nemohli nic najít, asi po 15 minutách chůze jsme našli pizzerii, tak jsme si dali a pak vyrazili jiným směrem a zapadli jsme do baru, kde jsme si dali pivo, ať to všechno vstřebáme. Dala se tam s námi do řeči jedna černoška, tak byla sranda. Pozvala nás na drink, my jí to oplatili, ale ona už málem spadla pod stůl, což my ne. :-) Pak už jen spát a zítra se konečně můžeme vyspat, neboť již mohu říct, že za jeden den se dá vidět ve Washingtonu takřka vše, co je "známé", krom návštěv muzeí. Zítra v poledne odjezd nazpět do New Yorku. (To zas bylo dlouhé psaní, ale už nebude, zítra toho v plánu fakt moc není… De facto už pomalu končíme.)



14.2. - A jak řekli, tak i udělali… Ráno jsme se prospali do devíti, před desátou vyrazili směr nádraží, kam jsme asi za hodinu a půl pohodlnou chůzí kolem Bílého domu, muzeí a Capitolu dorazili. Dali jsme si pěkně oběd a o půl jedné jsme vyrazili busem na cestu zpátky do města, které nikdy nespí. Měli jsme vinou dopravní špičky docela zpoždění, asi hodinu, což teda je dost znát, když nebyly pauzy. V šest jsme vystoupili a spěchali na papu a na nákupy. :-) No, já koupil jen nějaké bonbóny pro děcka, pak jsme se zdrželi v jednom z těch "slevových" obchodů, občas fakt masakr ceny. Pak ještě nějaké drobnosti v suvenýrech a šli jsme do Foxwood Theater, kam jsme chtěli jít na muzikál. Budu se bít do hlavy, špatně jsem si to zapamatoval a představení začalo půl hodiny před naším příchodem, v ostatních divadlech taky, takže příště… Alespoň důvod sem jet ještě jednou. Před spaním jsme ještě zašli do toho "našeho" baru, kde celou dobu hrají živí muzikanti jazz. Nu, poslední noc a zítra tradá zase zpátky do Evropy.



15.2. - Plán zněl jasně - ráno ještě zajít do Central Parku, když bydlíme hned vedle něj, Sice bylo škaredě, ale i tak jsme si tuto "památku" a jak říkají "plíce New Yorku" nemohli nechat ujít. Před jednou jsme opustili náš Royal Park hotel/hostel a směr letiště JFK. Za hodinku jsme na něm byli. A teď ráz naráz, jak to zřejmě všechno bude: Odlet v 16:55 místního času do Milána. Z něj do Říma a pak poslední přelet do Vídně. Plánovaný dosed je v 17:55. Zřejmě busem do Brna a tím náš týdenní výlet končí. Kdož četl a dočetl, díky, doufám, že se brzy zase budu moct rozepsat o další cestě. Jo, New York byl vážně SUPER!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hnk hnk | 14. února 2012 v 20:59 | Reagovat

super super! Chceme viiic !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama