Japonsko 11. - 17.10.2011

14. října 2011 v 5:30 | Le Chou




17.10. - Tak teď jen předvídám - o půl desáté odlet nej letadlem Airbus A380/800 z Tokya do Vídně přes Frankfurt. Krásný to zájezd, pěkný výlet. Těm, kdož četli tento deník opět gratuluji. Doufám, že budu moci opět někdy dodat další záplavu zpráv a popisovat cesty. Díky moc! Pavel Zelí.


16.10. - Ráno odjezd, měli jsme asi čtyři telefonáty od kolegů, abychom nezaspali. Šprýmaři. Ale v pohodě. Nenafukovací kufr jsem nafoukl a odjeli jsme na koncert. Byl poslední, spousta hráčů si oddechla, po koncertě od dirigenta mírné občerstvení a pak odjezd na letištní hotel na Naritu (letiště). Já se malinko dospal, promítli jsme si u bicistů fotky a spát - ráno v sedm odjezd na letiště.


15.10. - Ano, asi to tak mělo být. V deset ráno nás probudil telefon - zaspali jsme. Vzbudil nás samotný pan ředitel a nás to stálo každého láhev whisky. Co už. Ale nemuseli jsme taxíkem na koncert. Vyposlechli jsme si, že jsme zaspánkové apod., ale v pohodě. Po koncertě a následném "občerstvení" byl v autobuse klid. Večer jsme se dívali na tenis a hlavně zabalili kufry na cestu zpět. Já zase nemohl usnout, ale po několika hodinách se mi to podařilo. Tak snad nic nezapomeneme, zítra poslední koncert v Jokohamě, v přístavu…


14.10. - Tak, poslední volný den. Ráno jsem tedy vstal, abych se podíval na řadu na nový telefon. Mno, trošku mě to zklamalo. Otevření v deset = otevření mnohem dříve. No, něco jsem natočil, je pravda, že lidi si je předobědnali, tudíž fronty se nekonaly, nicméně v novinách jsem si přečetl, že operátorům zkolaboval systém. Každopádně po bohaté snídani jsme se vydali na Akihabaru pro poslední dárečky, na Ueno naposledy do sushi baru a poté, co Jiří koupil kufr, jsme jeli zpátky na hotel. Jsem spokojen, nakoupili jsme, zbavili se místní měny a po nějakém sezení na pokoji jsme šli spát.


13.10. - Ráno jsem si hrál s fotkami, odpočívali jsme, trošku sumírovali, jak a co nabalíme, holt se to blíží. Ve tři odjezd na koncert pro univerzitní studentky a jejich profesory. Hala plná, uniformované publikum slušné - většina jich spala. Ovšem po koncertě - ne, že bych chtěl být vejtaha, ale zřejmě mé umyté vlasy a hlavně výška udělaly své. Zřejmě mohu očekávat desítky žalob, neboť jsem se při focení s holčičkami jich dotýkal na rameni, třeba… I to jsem měl nějak strach. Každopádně asi dlouho neviděly někoho o metr vyššího… :D Ale jo, sranda. Večer jsme šli koupit dárek pro kamarádku Renatu - má svátek a došli na pokoj. A k radosti všech přítomných přišly vhod i naše salámky. Uherák a lovečák měly nečekaný úspěch, stejně jako studentská pečeť. :D Troška domoviny. Zítra poslední den volna, tretky a cetky budou na pořadu dne. Jo - zítra se jdu juknout, jak vypadá nový iPhone 4S, začínají jej tu prodávat…


12.10. - Krásně a rychle do Tokya. Náš v podstatě poslední delší přejezd přímo do sálu, předposlední Novosvětská a pak na hotelu Metropolitan v Ikebukuru. Jelikož jsme tu už bydleli, některým zapomnětlivcům u klíče na pokoj ležely i zapomenuté věci, jako trička, nabíječky apod. Jsou prostě dokonalí. Nám třeba dali kabel na internet - sice jsme tu žádný nenechali, ale asi si jej necháme, nikomu z orchestru nechybí. Bylo asi šest hodin, tak jsme ještě vyrazili na Ginzu do Yamahy, já si koupil nějaké noty a vydali jsme se zpátky. No, natrefili jsme v této luxusní čtvrti na hospůdku, kde jsme se zastavili a dali si s Jirkou pivo. No, obsah sklenice úctyhodný - 1300 ml. Hospoda v německém stylu (bavorském), obsluhoval nás Korejec a německy tam neuměl nikdo… Pak jsme chtěli ukecat taxikáře na poloviční cenu, aby nás hodil na hotel a my nemuseli jet metrem, ale nenechal se. Stejně, jako by nás nenatáhl, tak ani neslevil. Pak před půlnocí spát.


11. 10. - Volný den v Maebashi. Myslím, že jsem to tu zapomněl napsat, ale prý toto město leží asi 80 km vzdušnou čarou od Fukušimi. Tak uvidíme, co radiace. Kolem poledne jsme si půjčili na nádraží kola a zajeli se podívat po městě, o kterém ani v průvodci nepíší jediné slovo. A asi vědí, proč tomu tak je. Inu, dvě hodinky jsme jezdili spolu se dvěma kamarády a nic. Ale krásný výlet, to zase jo. Než jen ležet na hotelu… Skoukli jsme s Jirkou film a šli jsme znovu do té indické restaurace, já pak za kluky zase do těch lázní. Krása, stejně je nejlepší ta ledová voda… :-) Zítra odjezd do Tokya. Už se to krátí. Počasí neustále super, kraťasy a tričko jsou prostě luxus.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama