Říjen 2011

Japonsko 11. - 17.10.2011

14. října 2011 v 5:30 | Le Chou




17.10. - Tak teď jen předvídám - o půl desáté odlet nej letadlem Airbus A380/800 z Tokya do Vídně přes Frankfurt. Krásný to zájezd, pěkný výlet. Těm, kdož četli tento deník opět gratuluji. Doufám, že budu moci opět někdy dodat další záplavu zpráv a popisovat cesty. Díky moc! Pavel Zelí.


16.10. - Ráno odjezd, měli jsme asi čtyři telefonáty od kolegů, abychom nezaspali. Šprýmaři. Ale v pohodě. Nenafukovací kufr jsem nafoukl a odjeli jsme na koncert. Byl poslední, spousta hráčů si oddechla, po koncertě od dirigenta mírné občerstvení a pak odjezd na letištní hotel na Naritu (letiště). Já se malinko dospal, promítli jsme si u bicistů fotky a spát - ráno v sedm odjezd na letiště.


15.10. - Ano, asi to tak mělo být. V deset ráno nás probudil telefon - zaspali jsme. Vzbudil nás samotný pan ředitel a nás to stálo každého láhev whisky. Co už. Ale nemuseli jsme taxíkem na koncert. Vyposlechli jsme si, že jsme zaspánkové apod., ale v pohodě. Po koncertě a následném "občerstvení" byl v autobuse klid. Večer jsme se dívali na tenis a hlavně zabalili kufry na cestu zpět. Já zase nemohl usnout, ale po několika hodinách se mi to podařilo. Tak snad nic nezapomeneme, zítra poslední koncert v Jokohamě, v přístavu…


14.10. - Tak, poslední volný den. Ráno jsem tedy vstal, abych se podíval na řadu na nový telefon. Mno, trošku mě to zklamalo. Otevření v deset = otevření mnohem dříve. No, něco jsem natočil, je pravda, že lidi si je předobědnali, tudíž fronty se nekonaly, nicméně v novinách jsem si přečetl, že operátorům zkolaboval systém. Každopádně po bohaté snídani jsme se vydali na Akihabaru pro poslední dárečky, na Ueno naposledy do sushi baru a poté, co Jiří koupil kufr, jsme jeli zpátky na hotel. Jsem spokojen, nakoupili jsme, zbavili se místní měny a po nějakém sezení na pokoji jsme šli spát.


13.10. - Ráno jsem si hrál s fotkami, odpočívali jsme, trošku sumírovali, jak a co nabalíme, holt se to blíží. Ve tři odjezd na koncert pro univerzitní studentky a jejich profesory. Hala plná, uniformované publikum slušné - většina jich spala. Ovšem po koncertě - ne, že bych chtěl být vejtaha, ale zřejmě mé umyté vlasy a hlavně výška udělaly své. Zřejmě mohu očekávat desítky žalob, neboť jsem se při focení s holčičkami jich dotýkal na rameni, třeba… I to jsem měl nějak strach. Každopádně asi dlouho neviděly někoho o metr vyššího… :D Ale jo, sranda. Večer jsme šli koupit dárek pro kamarádku Renatu - má svátek a došli na pokoj. A k radosti všech přítomných přišly vhod i naše salámky. Uherák a lovečák měly nečekaný úspěch, stejně jako studentská pečeť. :D Troška domoviny. Zítra poslední den volna, tretky a cetky budou na pořadu dne. Jo - zítra se jdu juknout, jak vypadá nový iPhone 4S, začínají jej tu prodávat…


12.10. - Krásně a rychle do Tokya. Náš v podstatě poslední delší přejezd přímo do sálu, předposlední Novosvětská a pak na hotelu Metropolitan v Ikebukuru. Jelikož jsme tu už bydleli, některým zapomnětlivcům u klíče na pokoj ležely i zapomenuté věci, jako trička, nabíječky apod. Jsou prostě dokonalí. Nám třeba dali kabel na internet - sice jsme tu žádný nenechali, ale asi si jej necháme, nikomu z orchestru nechybí. Bylo asi šest hodin, tak jsme ještě vyrazili na Ginzu do Yamahy, já si koupil nějaké noty a vydali jsme se zpátky. No, natrefili jsme v této luxusní čtvrti na hospůdku, kde jsme se zastavili a dali si s Jirkou pivo. No, obsah sklenice úctyhodný - 1300 ml. Hospoda v německém stylu (bavorském), obsluhoval nás Korejec a německy tam neuměl nikdo… Pak jsme chtěli ukecat taxikáře na poloviční cenu, aby nás hodil na hotel a my nemuseli jet metrem, ale nenechal se. Stejně, jako by nás nenatáhl, tak ani neslevil. Pak před půlnocí spát.


11. 10. - Volný den v Maebashi. Myslím, že jsem to tu zapomněl napsat, ale prý toto město leží asi 80 km vzdušnou čarou od Fukušimi. Tak uvidíme, co radiace. Kolem poledne jsme si půjčili na nádraží kola a zajeli se podívat po městě, o kterém ani v průvodci nepíší jediné slovo. A asi vědí, proč tomu tak je. Inu, dvě hodinky jsme jezdili spolu se dvěma kamarády a nic. Ale krásný výlet, to zase jo. Než jen ležet na hotelu… Skoukli jsme s Jirkou film a šli jsme znovu do té indické restaurace, já pak za kluky zase do těch lázní. Krása, stejně je nejlepší ta ledová voda… :-) Zítra odjezd do Tokya. Už se to krátí. Počasí neustále super, kraťasy a tričko jsou prostě luxus.

Japonsko 1.-10. října 11

5. října 2011 v 12:55 | Le Chou



10. 10. - Hm, tak jsme vyjeli do 240 km vzdálené Niigaty, která leží na západě ostrova u moře, odehráli koncet v jedné z nejkrásnějších hal, ve které jsem kdy hrál a zase nazpět do Maebashi. Světlý bod dne nastal večer - nejprve jsme zašli do indické restaurace, kterou otevřeli jen kvůli nám čtyřem a pak jsme zašli do lázní. Nádhera, dal jsem spočinout svým znaveným údům po dlouhé cestě.



9.10. - Ráno jsem skočil pro párečky, uvařili jsme v rychlovazné konvici (a jaké byly), koupil jsem čerstvou bagetku, prostě žůžo snídaně. Pak jsme se po několika dnech odstěhovali z Tokya, vyrazili na cestu do Maebashi, zahráli jeden koncert a do cíle jsme dorazili před desátou večer. Skočili jsme si jen pro nějaké pití a jídlo - na ulici chlapi prodávali nějakou omeletu plněnou masem, tak jsme si ji s Jirkou koupili. Asi fakt už kašlu na experimenty. Půlku jsem do sebe dostal, ale když už mi to začalo chutnat jako gumová prošlá bota, tak jsem to musel opustit. Nevím, asi na to úplně nejsem. Nebylo to zlé, ale některé chutě prostě moc nedávám ani po dlouhém přemáhání. Každopádně jsem brnknul na Ranč popřát dědovi a do Opavy Toníkovi, no a po několika dílech MASHe jsem usnul. Ráno hned v devět odjezd.


8.10. - Tak tak krásně jsem se opravdu tady ještě nevyspal. Ať žije únava z výletu. O to krušnější byl fakt, že po pěti krásných dnech odpočinku zase začala práce a pěkně zostra. Dva koncerty v jednom dni, docela náročné. Krásná však věc - pozval jsem naši kamarádku Litevku Ramunea, či jak se jmenuje, na koncert a ona fakt přišla ještě s doprovodem. Sehnal jsem jí dva lístky zdarma, tak si myslím, že holka docela dobře natrefila. Včera nezmrzla, odvezli jsme ji z hory do města, dnes zdarma na koncert - ale prý, až budeme v New Yorku, tak se máme ozvat a zastavit. Každopádně večer jsme zašli zase po delší době do sushi baru a pěkně se napapali. Je to strašně syté, ale když ono je to tak dobroučké. :-) A tak skončil den, zítra přesun do Maebashi. Celkově zajímavý to den, po několika dnech jsem zapnul mobil a některým zprávám se nestačil divit…


7.10. - Snídaně bohatá - několik vajec, párečky, sendviče. Nachystat na cestu a do půjčovny aut. Ještěže mám ten mezinárodní řidičák. Vyjeli jsme s hodinovým zpožděním, nicméně do poslední páté stanice (2350 m. n m.), kam se dá vyjet autem, jsme dorazili před desátou a vyrazili směr vrchol. Bylo krásně, opravdu. Foukal vítr jako blázen. Hora je uzavřená od 5.9. až do 30.6. 2012, nicméně vyrazili jsme, fakt bylo pěkně. Cíl byla aspoň 8. stanice - 3100 m. Zezačátku pohodička, šli jsme strmákem docela radost. Zajímavá cesta z lávy, pak po řetězech jsme šplhali vzhůru - fakt jsem se docela bál cesty nazpět. Střídal jsem trička, čím výše jsme šli, tím větší kosa byla a vzduch byl řidší, úsměvy trnuly. Občas jsme zastavili - nechci popisovat každý detail. Začalo jít do tuhého, bylo sice krásně, ale zastavovat v každé serpentině, dost těžce dýchat, mazec. Potkali jsme jednu Litevku, která neměla rukavice - tak jsem jí na chvíli půjčil své. Lezli a lezli jsme, prostě po pěti hodinách tvrdého výstupu, kde se vzal, tu se vzal - samotný vrchol. Já se samou radostí rozběhl a málem jsem upadl do bezvědomí, jak jsem nemohl popadnout dech. Jsem nadšený, že alespoň v těchto šlépějích jdu po svém taťkovi, který tu byl před 14 lety. S tou Litevkou jsme se skamarádili (asi tak 38 let), dali jí na zahřátí slivovici, já pak své náhradní (úplně nové) ponožky místo rukavic, udělali nějaké fotky a mazali dolů, abychom došli nějak před setměním. Šlo to sice mnohem rychleji, ale nohy bolely… Po takové magmatické šotolině prudkým kopcem dolů. Zkrátka - v šest večer (za tmy) jsme nasedali do auta, hodili jsme naši známou dolů do města a pak vyrazili směr Tokyo. Vraceli jsme auto se zpožděním (nevadilo), ujel nám autobus (taky nevadilo), sedli na vlak a s jedním přestupem dorazili v deset večer na hotel. Chybělo jen jedno - teplé lázně… :D Nádhera, jsem fakt spokojený, tato výzva byla tak veliká, že jsem se o tom rozepsal až hanba. Tak skončily naše volné dny.


6.10. - V sedm ráno na recepci, odjezd na nádraží v Shinjuku a odtamtud autobusem do Kawaguchi, která leží přímo pod posvátnou horou Fuji. Po drobných problémech jsme si sehnali ubytování, sehnali auto na zítra a vyrazili do místní oblasti pěti jezer, jak se jí říká, obdivovat a poznávat krásy přírody. Nad Fuji se to sice občas honilo mráčky, nicméně v některých chvílích jsme ji viděli a zvěčnili na několik fotoaparátů. :D Šli jsme starobylým lesem asi půl hodiny, nádherná změna oproti těm velkoměstům, zašli do jeskyně větru (nuda) a do jeskyně ledu (taky nuda, jelikož je před zimou), ale zajímavé, každopádně tam bylo okolo nuly a málem jsme lezli místy po čtyřech, jak to tam bylo malé. Jeli jsme čtyři na ten výlet - dva bicisté Lukáš a Petr a Jirka se mnou. Poté jsme se prošli na nějakou vyhlídku do výšky 1200 metrů a rychle na autobus, který nás dovezl z toho národního parku zpátky k ubytování. Byli jsme docela utahaní, dali jsme si v restauraci nějaký steak a pak hlavní bod večera - šli jsme do docela drahých lázní, které byly zčásti venkovní. No paráda. Ze sopky tu vyvěrá dosti teplá voda, v tom nejchladnějším jezírku měla 42 stupňů. Jirka to sice asi malinko přehnal, ale nakonec vše po asi dvou hodinách krásně dopadlo a šli jsme spát do pokoje v japonském stylu. Tatami, malý stolík - krása. Zítra snad vrchol nejvyšší.



5.10. - Dnešní den propršel, přesně, jak předpovídali. Byla fakt docela dost kosa a my se vydali v sandálech s Jirkou vyměnit peníze. Chtěli jsme nej kurz, takže jsme se jali vydat hledat poštu… Těch jsme našli několik, ale asi až po hodince pak takovou, kde měnili. :-) Super. Stavili jsme se taky pěkně na jídlo, pak na hotel pro kluky bicisty a vyšli nakupovat na naši cestu potřebné proprietky. Čili rukavice za 25 korun a čepici rovněž tak. Pak jsem koupil nějaké noty, promrzli jsme, dali si něco malého na papu a večer konzultovali a vymýšleli náš výlet, snad to všechno vyjde.


4.10. - Jejda, dnes jsem vstával až o půl dvanácté. Jsa bez budíku, takřka bez jenů, vyrazili jsme o půl jedné do města na jednu z nejdražších a nejluxusnějších adres světa - na Ginzu. Jo, psal jsem to v deníku před čtyřmi i dvěma lety, ale prostě to za to stojí se tam podívat. Po několika fotkách z té údajně nejrušnější křižovatky světa, kde po velmi specifickém přechodu denně projde kolem dvaceti milionů lidí, jsme zamířili do budovy s názvem Yamaha hall. Je to až k nevíře - před čtyřmi lety v zemi veliká díra a nápis "Zde bude stát Yamaha hall", přede dvěma lety "Již brzy se zde otevře Yamaha hall". No a letos jsme se konečně do ní dostali. Opravdu krása. Myslím, že i pro nemuzikanta by to byl zážitek. Noty, nástroje, cédéčka, ve 13. patře Yamaha hudebka a v 10. dokonce i koncertní sál. Mazec. Vedle této budovy je prodejna hodinek Rolex a z druhé strany Prada. Takže asi tak. Pak jsme se vydali směr Tokyo Tower - tam jsme bydleli minule. Cíl byla nepálská restaurace. Zapomněl jsem napsat, že ve tři jsme se měli sejít na té křižovatce ještě se dvěma členy, ale nepotkali jsme se tam (jak jsme se večer dověděli - čekali o jednu vedle). Sice si kamarád Lukáš nepamatoval přesně, kde byla, nicméně jsme na ni natrefili a světe div se - i na naše dva zbloudilce. Prostě jsme se našli v Tokyu. Mazec. Bez mobilu, bez domlouvání. Krásně jsme si pochutnali, otestovali nepálské pivo a pak společně zamířili na hotel. Bylo už osm, když jsem se vydal do prodejny rybářských potřeb (to mě zase pověřil kamarád rybář) a pak do prodejny s elektronikou. Na hotelu jsme se jen krátce sešli, domluvili předběžně čtvrteční výlet a na pokoj. Zítra ještě Tokyo.


3.10. - Vstávali jsme docela dost pozdě, každopádně dvě hodiny jsem si hrál s fotkami a dal je na internet. Zaskypoval jsem s bráchou, docela se stále divím tomu posunu času. Já měl po poledni a on šel teprve spát tu noc, co jsem měl už za sebou. Mazec. Ve dvě jsme vyrazili směr Asakusa, Ueno a Akihabara. Vše to jsou části Tokya. V té první chrám, v druhé jedno z největších tržišť v Asii a ve třetí obrovské obchodní domy s elektronikou. Jeli jsme jak místní dráhou, tak metrem. Prostě krásná šestihodinová vycházka. :D Na večeři jsme byli zase v nějaké nudlárně - asi už přestanu experimentovat. Bylo to chuťově super, ale zase to smrdělo, všude hážou ty řasy, prostě neměl jsem z toho ten krásný zážitek, jaký bych rád měl. Večer jsme měli rozlučku s naší manažerkou, která se vystřídala s ředitelem. Zítra a pozítří zřejmě po městě, pak bychom měli na dva dny vyrazit na výlet.


2.10. - Zamračený den, přejezd do Tokya (jo, jsme sice v tomto městě, ale jeli jsme asi hodinu po dálnici do jiné části) na dlouhou zkoušku s novým dirigentem a pak rovnou koncert, návrat zpátky před šestou. Vyrazili jsme prozkoumat Ikebukuro, kde bydlíme - ono tady toho moc není, ale kdo tu nebyl, je to jistě velmi nové. Mraky lidí, mnoho heren Pachinko, obrovské obchoďáky se vším (to nelze ani popsat a málem si ani představit), vše je jiné. Poprvé jsem tady skočil do Mc Donalda a dal si hamburger… Ale vydržel jsem dlouho, ne? :D Pak v podstatě jen spát, teď bude konečně "dovolená". :-)


1. 10. - Tak a je říjen, tady o sedm hodin dříve, jak u nás doma. :-) Vstávání bylo opět malinko kruté, tak krásně se spalo. Chjo. Veliká postel, čtyři polštáře a člověk si toho ani neužije. Nasedli jsme do busu, já jsem ještě zabral a probudil jsem se až v hlavním městě Japonska, které má jako aglomerace nějakých 15 miliónů obyvatel. Hned do sálu na zkoušku, před koncertem jsme měli delší pauzu, tak jsem vzal Jirku a šli jsme na jednu výškovou budovu v Shinjuku, sice jen 45 pater, Fuji vidět nebyla, ale bylo to zadarmo a krásně jsme to všechno stihli a viděli velkou část Tokya z výšky. Dnes byl náš poslední koncert s šéfdirigentem, střídá jej jiný. Náš šéf se ovšem ukázal - nakoupil šampaňské a rozloučil se tak s námi. (I když my máme za sebou teprve půlku.) Pak ubytovat na Ikebukuro (taková městská část), výlet po okolí, večeříčka a pak na pokoj k bicistům, kde jsme "hodnotili" uplynulé koncerty. :-) Ráno zase odjezd na koncert - a pak již máme pět dnů v kuse volno!