Japonsko 11 - 14.-20.9.

16. září 2011 v 5:01 | Le Chou


20.9. - Whoa! Tak to je mazec. Evakuováno přes 1000000lidí, tajfun řádí v Nagoyi, ze které jsme včera vyjeli pryč… Jinými slovy, dnes prší více i tady ve Fukuoce, i tak jsme se však vydali dnes na obhlídku, ať celý den nestrávíme v hotelu. Několik chrámů ve městě, shlédli jsme uličku lásky, hřbitovy, domácí výrobnu hůlek, muzeum, seděli na tatami, prošli půl města. Jedno jídlo v nákupním centru Canal City - tak tomu říkám nákupní ráj. To se skoro nedá popsat. Zaprvé ta budova má nápad, žádná kostka u cesty jak Olympie apod. Několik pater, všechny obchody světa, kina, Max, před ním krásná fontána, jež je zkorigována s hudbou, tvar budovy - super. Bude to na fotkách. Na pozdní oběd, skoro večeři do nudlárny. Jejda, asi deset chutí, dostali jsme polívku s nudlemi, plavaly tam řasy a dva plátky vepřového, bokem jsme měli rýži s kaviárem a ještě jakési závitky sekané v zelí… Kdyby ta polévka tak nesmrděla, tak jsem si fakt pochutnal, ale to se prostě skoro nedalo. Snědl jsem, přecpal se. Pak na pokoj a za tmy ještě jednou k obchoďáku, chtěl jsem si jej vyfotit ve tmě a také tu fontánku zdokumentovat. Přesně v 9 hodin večer jsem se dočkal. Takže zaznamenáno je. Pak zpátky přes indickou restauraci na hotel. Paráda. Hezky prožitý den.


19.9. - Ráno odjezd docela brzy, zase tu mají státní svátek, takže koncert opět odpoledne. Jeli jsme asi dvě hodiny a já je prospal. Ani nevím, kde jsme to hráli. Každopádně se blíží k Japonsku tajfun, obloha se zatáhla, ale ještě nepršelo. Zahráli jsme si s létajícím talířem, pak na koncert, mezitím fotky s našimi proprietami a ve fraku, potom odjezd na vlakové nádraží. Tam hodinka pauza, sedli jsme do kavárny a pak juchů - moderní výkvět lidstva, který tady funguje strašně dlouho a náš stát by si z toho měl vzít příklad. Shinkansen je prostě úchvatný, skvělý, přesný a rychlý. :-) Podle GPS od jednoho kolegy jsme jeli 298 km/hod. Z Osaky do Fukuoky. Cestou dost pršelo, jeli jsme přes dvě hodiny, hned na hotel a pak jsme se zdrželi u bicistů a kecali. No, já se zdržel dlouho, dnešek je zajímavé datum, myslím, že jsem dost věcí napsal, co jsem neměl, volal jsem, komu jsem neměl, ale co už. Hlavně zdraví… :-) A zítra volno!


18.9. - Jak jsem psal včera, dnešní den byl ve znamení práce a přejezdu, de facto žádný zážitek. Krom toho, že jsme si mimo koncert házeli létajícím talířem a po dlouhém přejezdu do Osaky zašli do ulic na papu, se vlastně nic moc nedělo. Ale jo, to papání večer bylo výjimečné tím, že jsme byli v typicky japonsko-německé hospůdce. Dali si několik wurstů a tím vzpomněli na Oktoberfest. :-) Škoda, dojeli jsme pozdě, čili ani z městského života jsme moc nepochytili. Ráno přejezd dále, koncert a pak shinkanzen. :-)


17.9. - Dnes jsem spal špatně, zřejmě jsem se ještě "nepřeveksloval" úplně dobře… Nicméně v deset jsme vstali, po jemné snídani vyrazili místo autobusem pěšky do sálu, kam jsme dorazili s Jirkou asi pět minut před začátkem zkoušky, takže někteří již byli notně nervózní. Ale stihli jsme to. Víkendové koncerty začínají odpoledne, ten dnešní už v jednu. Jo jo, člověk si rád připomene to nadšené publikum, které tleská jako o život. (Ač teda ten výkon na jevišti některých za to úplně asi nestál, ale to je můj názor.) Prostě pecka, je to až ohlušující. Prý asi 1400 lidí se na nás šlo podívat. Po koncertě zase pěšky na hotel, kde jsme měli sraz se dvěma trumpetisty a šli jsme s nimi na sushi do baru, kde jsme byli předevčírem. Teď už mám i lepší fotky. No prostě paráda, to se nedá popsat. Pěkně hodinka na gáblíku, která stála za to. Myslel jsem, že jídlo je opět vrchol večera, ale ještě jsme šli s Jirkou na televizní věž a udělali několik fotek. Ve stometrové výšce jsme se kochali pohledem na Nagoyu, nasvícenou, obrovskou aglomeraci. Navíc tam i foukal osvěžující vítr, čili spokojenost obrovská. Děvčata, obsluhující výtah, se neskutečně klaněla, furt na nás něco mlela, jednoduše parádička. :-) Večer pak na pokoji pivko Yebisu a Sapporo a pak pomalu spát. Zítra konečně zase pojedeme dál, spát budeme v Osace.



16.9. - Jak v obchodním domě - od desíti do desíti. Jakože spánek takto proběhl. Únava, časový posun, asi vše dohromady, ale takto jsem se nevyspal už hooodně dlouho. Dopoledne jsme ještě hnípali na pokoji, pak jsme vyšli do města, bylo strašně dusno, vždy je to dost šok vylézt z hotelu/obchodu/busu ven. Koupili jsme si s Jirkou létající talíř, ať máme o pauzách co dělat, pak trošku masa na špejli a hupky do busu a na zkoušku. Jeli jsme kamsik hodinku, hráli doprovody se sólisty a pak zase nazpět. To bylo už devět večer. Mezitím sprchlo, ale venku to bylo ještě horší, než bez deště. No a večer vrchol dne - procházka blízkou uličkou a zapadnutí do jakési jídelny, která byla úplně plná, dostali jsme maso na lávový kámen, smažili, papali, pivečko čepované ochutnali a prostě nám bylo dobře. Byli jsme čtyři na večeři, pak na pokoj chvíli pokecat a pak bolení bříška trošku v noci. Ale stálo to za to. :D


15. 9. - Ale to už je vlastně 15. září, ten14. mijaksi rychle uteklo. Takže, přistáli jsme na letišti o hodinu a půl později a potkali se tam se zbytkem naší výpravy, která cestovala přes Helsinky a Ti přijeli načas, takže vše to klaplo v pohodě. Před dvanáctou jsme byli na hotelu v centru Nagoyi, hodinku jsem si schrupnul a pak se šel projít. No, vyšli jsme s Jirkou a dalšími třemi lidmi. Nejdříve k sálu, kde budeme hrát, pak k Nagoyiskému hradu a vlastně zpátky k tomu sálu, kde jsme si dali večeři v sushi baru. Prostě luxus. Hlavně jsme se potřebovali uchodit a nespat, abychom ten posun času o osm hodin zvládli co nejrychleji. Byl krásný den - jako čekal jsem, že bude teplo a vlhko, ale je to docela dost husté. Nevím kolik přesně, ale ta 30ka je určitě. Inu, začal nám dlouhý zájezd, od zítřka začíná zase práce… Japonsku a všem jeho krásám i nástrahám zdar!

14. 9. - Vítám všechny u dalšího pokračování blogu. Jasně, je to sice již potřetí, co jsem byl vyslán filharmonií do země vycházejícího slunce, doufám však, že i letos bude spousta zážitků a nových zkušeností.
Vyjeli jsme v krutou hodinu - o půl páté ráno. Z Brna autobusem do Prahy a jelikož jsem spal v noci pouze třičtvrtěhodinku, tak jsem jistě na dlouhou dobu vytuhnul. Z Prahy v 9:50 s leteckou společností Lufthansa (ne, nebyla to Luftwaffe) do Frankfurtu nad Mohanem, tam jsme tři hodinky strávili docela v pohodě - s Jirkou (ten se Zélandu) jsme si dali v bufetu půl kuřete s hranolkami, weiss bier a pak nástup do letadla směr Japonsko - Nagoya. Byl jsem již fakt unavený, tak jsem už při rolování po ploše usnul a celkově cestou jsem se snažil spát co možná nejvíce. Ale toho místa - tak málo. Ani u uličky jsem neseděl. Zpříjemnili jsme si let několika díly Simpsonů a taky Hvězdnými válkami a hopla - po jemném zpoždění jsme dosedli v Nagoyi na letišti. A zase je ráno. Prostě masakr.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama