Září 2011

Japonsko 11 - 21. - 30. září

25. září 2011 v 18:08 | Le Chou

30. 9. - Rozloučení s Nagoyou proběhlo krásně, sedli jsme při ponurém počasí do autobusu a dvě a půl hodiny jeli směr severovýchod do města Hamamatsu. V tomto městě jsem byl už i při minulých turné, proto jsem věděl, co nás tu čeká. Měli jsme před koncertem trošku času, tak jsme zašli do muzea hudebních nástrojů - je to jedno z největších na světě, před čtyřmi lety jsem tam sice už byl, ale i tak to stálo za to. Fakt pěkné, dokonce jsme slyšeli i produkci na klavír z roku 1920 - taková samohrajka. Navíc jsme zabili ten volný čas. Vyšli jsme si s Jirkou ještě na střechu sálu, podívali se na projíždějící shinkanseny a poté hrát. Po koncertě přesun do Shizuoky, jen přespíme. Dorazili jsme před půlnocí, v osm ráno odjezd do Tokya.


29.9. - Ráno jsme si chtěli přivstat a jet na kolo, no, nešlo to. Fakt jsme přijeli pozdě a to cestování zmáhá. Ovšem - šli jsme do toho Science Museum. Za směšné vstupné (bez planetária, neboť to bylo bez šance vyprodané na celý den) jsme měli tolika zážitků. Obrovská budova s pěti patry, všemožné hříčky a hry pro děti, vzdělávací prográmky (ukázka tornáda, polárium, lidské tělo atd.) - no prostě všechno. Byli jsme tam dvě hodiny a zdaleka to neprolezli celé. Krása, jsem fakt rád, že jsme tam zašli. Pak na oběd do indické restaurace a odjezd do Chiby na koncert. Dnes to byl kratší přejezd, ale i tak to byly skoro dvě hodiny. Zpátky po hraní jsme dorazili před půlnocí, naposledy se vyspat v Nagoyi a již míříme směr hlavní město. Pomalu, ale jistě. Konbanwa.


28.9. - Tak koukám, že jsem včerejšek opět jaksi v psaní natáhl, dnes to bude kratší. Sice taky krásný den, ovšem další z těch, co jsme strávili v autobuse a v sále. Jeli jsme 280 km na koncert, ten odehráli a zase to samé nazpět. Vrátili jsme se až před druhou ráno. Jedno bylo však pozitivní - je to sice dávno, ale už potřetí jsme hráli v olympijském městě Nagano, české srdce trošku zaplesá při vzpomínce hokejových utkání… :-) Jo a ráno, to jsem málem zapomněl, jsme u hotelu v Nagoyi narazili na muzeum vědy, zítra před odjezdem dále se doufám do něj dostaneme.


27.9. - A je to tady, odložený výlet se dnes opravdu koná. O půl osmé nasedáme na "courák" a po dvou přestupech a dvou a půl hodinách již vystupujeme na nádraží ve Kyotu. To je mimochodem nádherné. Evropanů a Američanů je tu hafo, o dost víc, než jsme dosud na jednom místě potkali. A není se co divit. Bylo nás celkem sedm a rozhodli jsme se pro krásnou věc. Půjčili jsme si kola na celý den a v jedenáct vyrazili. A byl to super nápad. Kyoto je fakt roztahané a na první naši vyhlédlou pamětihodnost jsme se dostali až po hodině jízdy! Ale prča, fakt. Bylo nádherně, cestou jsme dostali redbull, lidé se smáli. První chrám krásný, za vše je tu vstup. Nemůžu si pomoct a možná to tu tak i vyzní, ale přijde mi vše dost podobné. Další zastávka byla u zlatého chrámu, krásně se vyjímal ve vodě, na vrcholu měl zlatého phoenixe. Spousta fotek, my jsme konečně vyfotili i tři plechovky českého piva, které jsme s sebou kvůli tomu tahali. Pak samozřejmě v sedmi lidech vypili. Zástupy Japonců všude kolem, docela jsem rád, že svou výškou malinko stále budím respekt a všechno hlavně vidím přes jejich hlavy. :-) Další zastávka byla v zahradách Zen - v místní svatyni jsme spatřili nejznámější kámen celého Japonska - ve tvaru lodi. Chodil jsem zrovna v roušce, tak jsem zapadnul. Jo a koupil jsem si vlaječku (japonskou samozřejmě), takže se krásně vyjímala, když jsme neustále přejížděli. :-) Jeli jsme přes císařské zahrady po štěrku, luxus. Do starého města, kde jsme se rozdělili. Pět nás jelo ještě na známý chrám na kůlech, kde jsme potkali spoustu dívek v kimonech, dokonce i jednu (škaredou) gejšu. Vše vyfoceno. Poslední zastávka byla ve Fujimi, tam zase jsou stovky bran Tori, ale už bylo docela večer, každopádně pocitově super. Málo času, tady se stmívá kolem půl šesté. Pak cestou uličkami zpátky do půjčovny a o půl osmé, po večeři v italské restauraci s krásnou obsluhou, jsme nasedli do vlaku zpátky, v Nagoyi před desátou. Po pivu ulehnout a spát. Krásný to den.


26.9. - Tak a je všechno jinak. Jelikož lístky na Shinkanzen byly vypočítány bez povinného poplatku, nikam se nejelo. Což ale dnes úplně nevadilo. Zaprvé jsme se malinko prospali a zadruhé dnes trošku pršelo. Tento den jsme využili cestováním a chozením po Nagoyi. No, došli jsme do jednoho parku s krásným chrámem, ale jak je u Japonců možné, byl celý obehnán vysokým plotem. Navíc v něm byl prý strašně vzácný samurajský meč, ale až tak vzácný, že jej spatřil pouze císař a několik lidí, čili pro veřejnost nedostupný. Ale je tu. :-) Pak jsme zajeli na nádraží, poptali jsme se na lístky na obyčejný vlak a nakonec i do Kyota zakoupili, pojedeme zítra. Vyjeli jsme si na výškovou budovu a hlavní bod - sushi. No, docela jsem se tentokrát přejedl, ale bylo to super. Večer jen filmek a spát, ráno o půl sedmé vstávat.


25. 9. - Jo, zasloužil jsem si to. Nebylo mi dvakrát nejlépe a po zásluze jsem trpěl. Naštěstí jsme se i bez budíku vzbudili a stihli odjezd na koncert. V místní hale jsme měli konečně vyprodaný sál, odhadem kolem dvou tisíc lidí, úžasná atmosféra. Po koncertě fotka s paní v kimonu a odjezd do Nagoye. Přijeli jsme po osmé večer a akorát zavřeli pekárnu a podobné obchůdky. Chtěli jsme si tam zajít nakoupit, neboť máme před sebou dva dny volna a zítra výlet do bývalého hlavního města a skvostu této země - do Kyota.


24.9. - Kruté, v sedm ráno budík, hned do teplé lázně, abych se probudil a v osm už jsme zase šmajdali vstříc novému. Šli jsme s Jirkou a manažerkou orchestru do japonských zahrad, prý jedněch z nejhezčích v celém Japonsku. Byli jsme v Okayamě, zahrady od hotelu asi dvacet minut pěšky, krásné slunné ráno a v zahradách líbivé ticho (obrovský kontrast vůči těm velkoměstům). Mno, úplně mě samotné zahrady nenadchly, věřím, že na jaře a podzim, kdy budou hrát stromy všemi barvami to musí být žůžo, ale teď moc nic. Nicméně krásná procházka. Pak jsme šli kolem místního hradu a zpátky se svezli tramvají - krásný zážitek. Jsou děsně staré, platí se při výstupu a místní z nás měli docela prču. Od jedné jsme měli zase koncert (tady v Okayamě jsme hráli už i před dvěma a čtyřmi lety, ale stále je proč obdivovat tento sál, je nádherný). Odpoledne přejezd do Osaky, dokonce jsme dostali úplně stejný pokoj, jako před pár dny (naštěstí uklidili, cha). Vydali jsme se na procházku a hlavně na jídlo. Šli jsme dlouho, ale vyplatilo se. Spousta hospůdek a v jedné velmi nenápadné uličce jsme zakotvili do jedné minirestaurace (odhadem tak 30 metrů čtverečních), kde byla kuchyně přímo uprostřed a hlavně - chyběly jak nápisy v angličtině, tak i obrázky. Takže jsme se dívali kolem sebe a podle jídla jiných si i vybrali. Ono totiž - vše je dobré, ale ty chutě jsou dost zajímavé a jen tak si ukázat na znaky a čekat, že donesou kuře, tak to je dost utopie. Proto jsme vybírali podle vedlejších stolků. A bylo mezi tím i malé vepřové koleno. :D Cestou zpátky jsme se krásně ztratili v Osace, jako hlavní styčný bod jsme si určili totiž mrakodrap - holt, je jich tu prostě strašně moc. Nicméně alespoň jsme konečně vyzkoušeli místní taxi - to mě lákalo tolikrát. Řidič v rukavičkách, čisté auto, a hlavně úplně super systém otevírání a zavírání dveří, prostě automaticky samy. :D Dojeli jsme a byli i spatřeni kolegy, jak vystupujeme u hotelu, krása. U něj jsme pak klábosili až do ranního kuropění…


23.9. - Pro méně zdatné čitatele mám krásnou zprávu, dnes opravdu jen velmi krátce. Ráno jsme vyjeli - 210 km do sálu, odehráli koncert a dalších 210 km do Okayamy. Toť byl náš celý den. Snad jen - večer jsme si zašli do japonských lázní, které byly na hotelu, takže jsem dal odpočinout svým údům ve velmi horké vodě v bazénu. Bylo to super po celodenním martyriu.


22. 9. - Ráno jsme si skočili na poštu, kde sídlí i banka vyměnit peníze, docela prča. Bavit se s lidmi, kteří už jsou bezradní dopředu a smějí se a mluví neustále japonsky a odpovědi dostávají tudíž v češtině, to stojí za to. Ještěže máme ruce a mimiku, jinak by to snad ani nešlo. Ale úspěšně jsme obdrželi místní měnu (asi po deseti minutách) a pak krásně jen na hotel a odjezd na koncert. Přijeli jsme docela brzy, měli jsme asi tři a půl hodiny volno před akustickou zkouškou, čili jsme v městečku Shimonoseki (opět na Honsů) vyrazili na místní věž, která má 157 metrů, její vrchol zdobí obrovitá prosklená miliardová kopule. Krásný výhled, pak na papu a koncert. Večer nás čekal docela dlouhý přejezd do Hirošimi, kam jsme dojeli v jednu ráno. Nicméně vydali jsme se ještě k památníku a k Atom dome (to je ten dům, který tam zůstal po výbuchu a architektem byl český Letzel). Byli jsme tam ve čtyřech lidech, strávili tam něco málo přes hodinu, já vytvořil několik nočních fotek a pak hupky zpátky na hotel. Byli jsme tam ve tři ráno. Moc spánku nás nečeká, o půl desáté opět odjezd zase dále. Škoda, tady bych i den dva zase zůstal.


21.9. - Ráno krásné - neprší. Vstali jsme asi v jedenáct, využili jsme odjezdu na náš první koncert večer tak (pořád jsme je měli odpoledne), že jsme si vypůjčili v hotelu s Jiřím kola, nechali je na pumpě nafouknout (za což nám obsluhující Japonec, jenž nám je nafoukal, ještě s úklonami poděkoval) a tradá přes město k televizní věži, k nádhernému sportovnímu dómu, k moři. Nepršelo, ale dost foukalo. Asi doznívající tajfun. Protivítr byl dost nepříjemný, zato do zad - pěkně to zrychlovalo. Projeli jsme i několika parky, zkrátka jsme ty tři hodiny krásně využili projížďkou na pidi kolech, kde jsem jednou dokonce při šlápnutí do pedálů omylem druhým kolenem zmáčkl i brzdu. Abych tuto cestu zdokumentoval, na přední nosič jsem upevnil foťák a natočil jsem asi pětiminutovou jízdu městem Fukuoka. Docela prča. No a od tří opět zájezdové povinnosti. Do autobusu, na sál přes hodinu cesty, koncert v dalším obrovitém stánku hudby a zpět na hotel. Kol půl jedenácté jsme byli na místě, zašli si pro velký úspěch na kari rýži jako včera do indicko-německé restaurace (na fotce byla jak Merkelová, tak Hitler - fakt) a pak již jen na pokoj. Před druhou jsme usínali…

Japonsko 11 - 14.-20.9.

16. září 2011 v 5:01 | Le Chou


20.9. - Whoa! Tak to je mazec. Evakuováno přes 1000000lidí, tajfun řádí v Nagoyi, ze které jsme včera vyjeli pryč… Jinými slovy, dnes prší více i tady ve Fukuoce, i tak jsme se však vydali dnes na obhlídku, ať celý den nestrávíme v hotelu. Několik chrámů ve městě, shlédli jsme uličku lásky, hřbitovy, domácí výrobnu hůlek, muzeum, seděli na tatami, prošli půl města. Jedno jídlo v nákupním centru Canal City - tak tomu říkám nákupní ráj. To se skoro nedá popsat. Zaprvé ta budova má nápad, žádná kostka u cesty jak Olympie apod. Několik pater, všechny obchody světa, kina, Max, před ním krásná fontána, jež je zkorigována s hudbou, tvar budovy - super. Bude to na fotkách. Na pozdní oběd, skoro večeři do nudlárny. Jejda, asi deset chutí, dostali jsme polívku s nudlemi, plavaly tam řasy a dva plátky vepřového, bokem jsme měli rýži s kaviárem a ještě jakési závitky sekané v zelí… Kdyby ta polévka tak nesmrděla, tak jsem si fakt pochutnal, ale to se prostě skoro nedalo. Snědl jsem, přecpal se. Pak na pokoj a za tmy ještě jednou k obchoďáku, chtěl jsem si jej vyfotit ve tmě a také tu fontánku zdokumentovat. Přesně v 9 hodin večer jsem se dočkal. Takže zaznamenáno je. Pak zpátky přes indickou restauraci na hotel. Paráda. Hezky prožitý den.


19.9. - Ráno odjezd docela brzy, zase tu mají státní svátek, takže koncert opět odpoledne. Jeli jsme asi dvě hodiny a já je prospal. Ani nevím, kde jsme to hráli. Každopádně se blíží k Japonsku tajfun, obloha se zatáhla, ale ještě nepršelo. Zahráli jsme si s létajícím talířem, pak na koncert, mezitím fotky s našimi proprietami a ve fraku, potom odjezd na vlakové nádraží. Tam hodinka pauza, sedli jsme do kavárny a pak juchů - moderní výkvět lidstva, který tady funguje strašně dlouho a náš stát by si z toho měl vzít příklad. Shinkansen je prostě úchvatný, skvělý, přesný a rychlý. :-) Podle GPS od jednoho kolegy jsme jeli 298 km/hod. Z Osaky do Fukuoky. Cestou dost pršelo, jeli jsme přes dvě hodiny, hned na hotel a pak jsme se zdrželi u bicistů a kecali. No, já se zdržel dlouho, dnešek je zajímavé datum, myslím, že jsem dost věcí napsal, co jsem neměl, volal jsem, komu jsem neměl, ale co už. Hlavně zdraví… :-) A zítra volno!


18.9. - Jak jsem psal včera, dnešní den byl ve znamení práce a přejezdu, de facto žádný zážitek. Krom toho, že jsme si mimo koncert házeli létajícím talířem a po dlouhém přejezdu do Osaky zašli do ulic na papu, se vlastně nic moc nedělo. Ale jo, to papání večer bylo výjimečné tím, že jsme byli v typicky japonsko-německé hospůdce. Dali si několik wurstů a tím vzpomněli na Oktoberfest. :-) Škoda, dojeli jsme pozdě, čili ani z městského života jsme moc nepochytili. Ráno přejezd dále, koncert a pak shinkanzen. :-)


17.9. - Dnes jsem spal špatně, zřejmě jsem se ještě "nepřeveksloval" úplně dobře… Nicméně v deset jsme vstali, po jemné snídani vyrazili místo autobusem pěšky do sálu, kam jsme dorazili s Jirkou asi pět minut před začátkem zkoušky, takže někteří již byli notně nervózní. Ale stihli jsme to. Víkendové koncerty začínají odpoledne, ten dnešní už v jednu. Jo jo, člověk si rád připomene to nadšené publikum, které tleská jako o život. (Ač teda ten výkon na jevišti některých za to úplně asi nestál, ale to je můj názor.) Prostě pecka, je to až ohlušující. Prý asi 1400 lidí se na nás šlo podívat. Po koncertě zase pěšky na hotel, kde jsme měli sraz se dvěma trumpetisty a šli jsme s nimi na sushi do baru, kde jsme byli předevčírem. Teď už mám i lepší fotky. No prostě paráda, to se nedá popsat. Pěkně hodinka na gáblíku, která stála za to. Myslel jsem, že jídlo je opět vrchol večera, ale ještě jsme šli s Jirkou na televizní věž a udělali několik fotek. Ve stometrové výšce jsme se kochali pohledem na Nagoyu, nasvícenou, obrovskou aglomeraci. Navíc tam i foukal osvěžující vítr, čili spokojenost obrovská. Děvčata, obsluhující výtah, se neskutečně klaněla, furt na nás něco mlela, jednoduše parádička. :-) Večer pak na pokoji pivko Yebisu a Sapporo a pak pomalu spát. Zítra konečně zase pojedeme dál, spát budeme v Osace.



16.9. - Jak v obchodním domě - od desíti do desíti. Jakože spánek takto proběhl. Únava, časový posun, asi vše dohromady, ale takto jsem se nevyspal už hooodně dlouho. Dopoledne jsme ještě hnípali na pokoji, pak jsme vyšli do města, bylo strašně dusno, vždy je to dost šok vylézt z hotelu/obchodu/busu ven. Koupili jsme si s Jirkou létající talíř, ať máme o pauzách co dělat, pak trošku masa na špejli a hupky do busu a na zkoušku. Jeli jsme kamsik hodinku, hráli doprovody se sólisty a pak zase nazpět. To bylo už devět večer. Mezitím sprchlo, ale venku to bylo ještě horší, než bez deště. No a večer vrchol dne - procházka blízkou uličkou a zapadnutí do jakési jídelny, která byla úplně plná, dostali jsme maso na lávový kámen, smažili, papali, pivečko čepované ochutnali a prostě nám bylo dobře. Byli jsme čtyři na večeři, pak na pokoj chvíli pokecat a pak bolení bříška trošku v noci. Ale stálo to za to. :D


15. 9. - Ale to už je vlastně 15. září, ten14. mijaksi rychle uteklo. Takže, přistáli jsme na letišti o hodinu a půl později a potkali se tam se zbytkem naší výpravy, která cestovala přes Helsinky a Ti přijeli načas, takže vše to klaplo v pohodě. Před dvanáctou jsme byli na hotelu v centru Nagoyi, hodinku jsem si schrupnul a pak se šel projít. No, vyšli jsme s Jirkou a dalšími třemi lidmi. Nejdříve k sálu, kde budeme hrát, pak k Nagoyiskému hradu a vlastně zpátky k tomu sálu, kde jsme si dali večeři v sushi baru. Prostě luxus. Hlavně jsme se potřebovali uchodit a nespat, abychom ten posun času o osm hodin zvládli co nejrychleji. Byl krásný den - jako čekal jsem, že bude teplo a vlhko, ale je to docela dost husté. Nevím kolik přesně, ale ta 30ka je určitě. Inu, začal nám dlouhý zájezd, od zítřka začíná zase práce… Japonsku a všem jeho krásám i nástrahám zdar!

14. 9. - Vítám všechny u dalšího pokračování blogu. Jasně, je to sice již potřetí, co jsem byl vyslán filharmonií do země vycházejícího slunce, doufám však, že i letos bude spousta zážitků a nových zkušeností.
Vyjeli jsme v krutou hodinu - o půl páté ráno. Z Brna autobusem do Prahy a jelikož jsem spal v noci pouze třičtvrtěhodinku, tak jsem jistě na dlouhou dobu vytuhnul. Z Prahy v 9:50 s leteckou společností Lufthansa (ne, nebyla to Luftwaffe) do Frankfurtu nad Mohanem, tam jsme tři hodinky strávili docela v pohodě - s Jirkou (ten se Zélandu) jsme si dali v bufetu půl kuřete s hranolkami, weiss bier a pak nástup do letadla směr Japonsko - Nagoya. Byl jsem již fakt unavený, tak jsem už při rolování po ploše usnul a celkově cestou jsem se snažil spát co možná nejvíce. Ale toho místa - tak málo. Ani u uličky jsem neseděl. Zpříjemnili jsme si let několika díly Simpsonů a taky Hvězdnými válkami a hopla - po jemném zpoždění jsme dosedli v Nagoyi na letišti. A zase je ráno. Prostě masakr.