NZ 8.-12.4.

14. dubna 2011 v 1:46 | Le Chou
12. 4. - Dnes jsme si přivstali a už kolem deváté jsme vyjeli směr Arrowtown, kde začíná asi 8mi hodinový track do Macetownu. Já ještě ráno sháněl po Queenstownu filtr na foťák, ale nesehnal jsem. V Arrowtownu jsme si proh.lédli místní čínskou historii, která skýtala několik chatrčí, jež dokumentovaly první imigranty, kteří sem přijeli, když vypukla zlatá horečka. Dali jsme oběd a o půl jedné vyrazili. Nejdříve auty - ale brody byly velmi neprůjezdné. Druhý pokus - pěšky. No, když jsme po půlhodině došli asi kilometr a nohy jsme měli pěkně vymrzlé z ledové vody z brodění, vrátili jsme se. Na třetí pokus jsme již byli úspěšní - vydali jsme se ne do Macetownu, ale na 12 km okruh, kde jsme si připadali jako herci v Pánovi prstenů... Opět úžasné výhledy, krásné počasí. Už jsem se lekl, že neudělám ani jednu fotku, ale díky výletu se snad dostanu na svůj průměr, který je někde kolem stovky za den. Jelikož jsme byli asi za 3 hodiny zpátky, vyjeli jsme opět směr Queenstown, v nedalekém Franktonu jsme opět řádně nakoupili a já s Jiřím jsme se vydali na gondolu - na lanovku, která vede nad Queenstown. Při západu slunce a neskutečném zabarvení oblohy jsme pozorovali město a kochali se výhledem do širokého okolí. Pak zpět za děcky k trafu, Hanka s Mirou udělaly smažáky a pak jsme ještě chvíli poseděli - poslední večer spolu. Pak spát. Jo - měsíc tu dorůstá naopak. :-)
11. 4. - Tak jsme ráno vstali, pro některé to bylo trošku horší, ale zvládlo se to. Vyhecovaní z večera jsme skočili do řeky se okoupat. No, okoupat - prostě jsme tam vlezli a hned šup zpátky, bylo to fakt studené. Jirka - ten, co je tu se mnou, se probudil a hle - měl ostříhané vlasy na 3 mm, zkrátka super nápad o půlnoci. :-) Po vydatné snídani (vaječina s cibulkou a co já vím) jsme šli na okruh, který byl asi hodinku a půl, lesem, k jezírku. Počasí se na nás moc nesmálo, ale nepršelo. Já si pak zašel ještě po návratu k autu na procházku podél řeky, bylo to fajn. Jo, nejhorší tady jsou malé mušky - sand flies. Prostě mrchy, které štípou a ty boláky pak svědí asi pět dnů. Na oběd jsme přejeli zase zpátky do Glenorchy, trošku jsme spočnuli a udělali si hodinovou procházku kolem místních jezírek a jelikož bylo už zase pěkně, užívali jsme si barvy podzimu a zrcadlících se hor a oblaků. Před setměním jsme přejeli do Queenstownu, kde jsme se prošli po nábřeží, viděli místní mládež (jak Hanka říkala, je to takové pařící město), nabrali jsme benál a jeli zase na naše zašívací místo k trafu.
10. 4. - Noc byla opravdu chladná, velmi chladná, spal jsem i v čepici, ale dalo se to vydržet, hlavně ráno bylo krásné, takže zahnalo chmury. Vyjeli jsme bez snídaně do 40 km vzdáleného městečka Glenorchy, kde jsme si dopřáli u mola jídlo a čaj, pak jsme vyjeli na silnici Paradise, kde jsme u jednoho z brodů, přes které jsme jeli, nechali auto a pokračovali pěšky asi hodinu a tři čtvrtě po silnici až do údolíčka s řekou, tam jen udělali narychlo fotku a šli opět zpátky. Taková lehká procházka. Pozdní oběd opět v Glenorchy a pak do kempu, kde nás již čekali Hanka s Jirkou. Je to super se potkat tolik tisíc kilometrů od domova. Hanka nám navařila príma baštu - nějaký vietnamský recept, pak jsme až do pozdního večera povídali u ohně a malinko i zahřívali organismus. Jo, předal jsem i tašku pro Hanku od tety Elišky, takže vše super a klaplo. Zítra nějaká společná vycházka.
9.4. - Ráno opět vyšlo, proto jsme se rozhodli, že vyjedeme, jukneme do infocentra ve Wanace a půjdeme s Jirkou na výlet, nějaký kratší track. Vybrali jsme kousek od jezera, výšlap na jeden vrcholek, převýšení asi 400 metrů a výška kopce něco přes 800. Martin s Mirou šli kousek, ještě se necítili úplně fit. Šli jsme kolem jezera Diamond lake, kde se kdysi před mnoha lety uskutečnilo dokonce nějaké mistrovství v bruslení, ale to už teď není jasksi možné, zřejmě již jezero nezamrzá. No, abych pravdu řekl, stoupák to byl opravdu veliký, ve stínu kosa, místy i jinovatka, na slunku zase horko, prostě nádhera. Ale ta panorámata! Super. Na vrcholu jsme se kochali krásným výhledem na jezero, zasněžené pahorky i hory, nejvyšší z nich Mt. Aspiring. Pak jsme šli dolů k autu, trvalo to něco kolem 3 a půl hodiny a bylo to fajn. Akorát jsem si cestou zpátky natloukl koleno, no, snad to nebude nějak vážné. Po obědě jsme sedli do auta a jeli do Queenslandu, to je takové zase větší město, kde jsme zašli do Mc Donalds na burger a na internet. Pak na místo, které našli HaJi - neplacené a výborně skryté místo u trafa - čili Trafačka. Vypili jsme jedno víno a šli spát. Zítra setkání s HaJi.
8.4. - Ráno jsme se vydali hledat moře, které šlo slyšet z kempu, ale bylo jaksi dále a rána chladná, prostě jsme tam nedočli - navíc místní farmáři mají všude ploty a dobytek, takže bychom k blízké pláži museli jít něco přes kilometr. Do desíti jsme museli opustit kemp a vyjeli jsme směr jih. Dnes jen slabých několik kilometrů, stejně mě bolely nohy z toho chození včera. Jeli jsme přes Haas Pass, dělali jsme spostu zastávek, neboť kol cesty bylo několik vyhlídkových tras k vodopádům, tak jsme jich využili - nejdelší trasa měla asi půl hodiny, takže pohodička. Počasí bylo opět jako ze žurnálu, je to super, voda v říčkách je neskutečně modrá, krásně to kontrastuje s okolím. Náš cíl bylo dnes město Wanaka, ke kterému vede cesta kol dvou obrovských jezer, v pozadí majestátní hory, taková až kýčovitá krajinka. Ale stále nevycházíme z údivu. Ve Wanace konečně narážíme na obchod a nakupujeme zásoby zase aspoň na dva dny, při tolika dnech to je velká spotřeba. Ubytovali jsme se kousek od města, po procházce pomalů spát. Zítra snad výšlap na jednu horu kolem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 máma máma | E-mail | 14. dubna 2011 v 8:25 | Reagovat

Moc dobře se tvé zápisky čtou, jsem ráda, že máš tolik zážitků, dávej na sebe pozor, piš dál a pozdravuj všechny.m

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama