NZ 2.-7.4.

3. dubna 2011 v 9:39 | Le Chou
7.4. - Ráno jako malované. Asi poprvé osádka našeho auta vstala jako první, probudili jsme se do opravdu krásného počasí. Vítr byl, ale po mráčcích ani památky. Prostě se to vypršelo. Od moře jsem fotil krajinku, kde se vyjímaly hory s ledovci, prostě krása, co budu povídat. Po snídani jsme vyrazili na takový první náš track. Pět kilometrů podél pláže, laguny, pralesem, cestičkami nahoru a zase dolů, přes potoky až do pláže, kde mají údajně být tuleni. No je pravda, že za dvě hodiny jsme obečli výběžek a opět byli u moře, ale po tuleních ani památky, ač tam byla cedule, že se tu vyskytují. My jsme tedy šli kousek dále, písek na pláži skoro až černý, vlny veliké, došli jsme až k takovému vodopádku, pod který jsem prostě vlézt musel. No a pak mě Jiří zase přesvědčil, že vykoupat se v Tasmanově moři není každý den, tak jsme tam na chvíli šli mrznout. A pak jsem se rozhlédl po moři a zahlédl tuleně. Tak jsme šli ještě kousek a zdokumentovali - leželi kousek od nás. Pěkné to zvíře. Jelikož s námi Martin s Mirou nešli, jsou nějací po nemoci, tak jsme spěchali zpátky. Dali jsme si pozdní oběd, pomohli jedné paní vyměnit píchlé kolo a jeli zase dále, tentokrát do kempu s teplou vodou a elektřinou. Zítra jen mini přejezd, v neděli asi scuk s Hankou a Jirkou.
8.4. - Ráno jsme se vydali hledat moře, které šlo slyšet z kempu, ale bylo jaksi dále a rána chladná, prostě jsme tam nedočli - navíc místní farmáři mají všude ploty a dobytek, takže bychom k blízké pláži museli jít něco přes kilometr. Do desíti jsme museli opustit kemp a vyjeli jsme směr jih. Dnes jen slabých několik kilometrů, stejně mě bolely nohy z toho chození včera. Jeli jsme přes Haas Pass, dělali jsme spostu zastávek, neboť kol cesty bylo několik vyhlídkových tras k vodopádům, tak jsme jich využili - nejdelší trasa měla asi půl hodiny, takže pohodička. Počasí bylo opět jako ze žurnálu, je to super, voda v říčkách je neskutečně modrá, krásně to kontrastuje s okolím. Náš cíl bylo dnes město Wanaka, ke kterému vede cesta kol dvou obrovských jezer, v pozadí majestátní hory, taková až kýčovitá krajinka. Ale stále nevycházíme z údivu. Ve Wanace konečně narážíme na obchod a nakupujeme zásoby zase aspoň na dva dny, při tolika dnech to je velká spotřeba. Ubytovali jsme se kousek od města, po procházce pomalů spát. Zítra snad výšlap na jednu horu kolem.
6.4. - Wow! Tak jsme přežili první noc ve vanu, docela to šlo, i když malinko studený vzduch pro mě na dýchání. Škoda, počasí nebylo úplně vlídné, takže jsme se trošku loudali se snídaní, pofotil jsem toho domnělého kiwiho a pak jsme vyrazili směrem na jih. Cestou jsme potkali málo aut, počasí se začalo vybírat, hned to bylo veselejší. Chvíli nahoru, pak zase dolů. serpentýnky, pohodička. Inu, dojeli jsme do města Franz Josef (teda myslím), každopádně jsme se tam vydali na procházku k ledovci stejného jména. Uvažovali jsme i o cestu na ledovec za příplatek, ale dojeli jsme tam moc pozdě - už nedělali túry. Ale nakonec to ani nevadilo, došli jsme takřka až k němu, šlo se korytem řeky, bylo to hezké. Na cestě zpátky už skoro u auta začalo pršet a my si libovali, jak nám to vyšlo. Ještě jsme zastavili kousek dál ve městě Fox, kde si Mira potřebovala něco vyřídit přes internet a za stmívání jsme popojeli po dost štěrkové cestě do kempu. Byl hned u moře, kam jsem se šel juknout, ale na koupání to rozhodně nebylo, velké vlny, tma, zima... Po večeři jsme poseděli při tlukotu kapek do střechy u nás v autě, kde se dá rozložit stolík, my pak jukli s Jirkou na film a šli spát. Zítra uvidíme, máme dost času, takže asi nějaký výlet.
5.4. - Liják, to je to, co při velmi chladném ránu mě s Martinem doprovází při přejezdu do půjčovny. Asi po půlhodince papírování nám přistavili campervan - je to Toyota, prostě auto asi jako má Lidka, jen je pro dvě osoby a s vybavením na spaní a vaření. Inu, před jedenáctou jsme vyrazili na západ, tam prý nemá pršet. Už cestou jsme se zastavovali na různých místech, kde byly fascinující výhledy - slunce opravdu prošlo přes mraky a nám se naskytnul až kýčovitý výhled na místní krajinu - zřejmě i díky chladu se na vysokých kopcích krásně nasvícený objevil sníh, který kontrastoval s pásajícími se ovcemi či kravami. Asi jsme neměli cíl, ale chtěli jsme zakotvit někde u Arthur pass (nevím, jestli to píšu přesně). Jelikož jsme tam i přes jednu procházku dorazili docela brzy, jeli jsme ještě dále, že zaparkujeme v nějakém kempu směrem k západnímu pobřeží. Už za tmy jsme se snažili najít nějakou odlehlou cestičku, neboť tady se kempovat mimo označená stanoviště nesmí, ale to je téměř nemožné. Buď ploty kvůli dobytku, anebo cesta, která vede k domovům. Ale našli jsme. Dojeli jsme až k pobřeží do města Greymouth, kde jsme si dali papání a pak pokračovali dále, asi za dvacet minut jsme dojeli do kempu. Jo, úplně super jde vidět noční obloha, z jižní polokoule a opravdu neosvícená městy, ty jsou od sebe jaksi dále, než u nás. Večer ještě návštěva místního opeřence, jež se za tmy zdál jako pták kiwi (ale nebyl), přes den vlastně ještě zhlédnutí papouchů a jinak už spát. První noc z 18 v autu. Tak snad to vyjde. Jo, a taťkovi vše nej, i když jsem psal na nějaký snad jeho ukrajinský mobil.
4.4. - Po snídani čekáme s nadějí na SMS od Paula, že je auto připraveno. Jelikož se neozývá, Martin jukl na internet a našel autopůjčovnu za docela přijatelný peníz. Každopádně jsme se rozhodli vyjet dnes, nejpozději ráno, ať už koupeným, anebo půjčeným autem. Ne, že by to bylo kdovíjak nepříjemné, ale přeci jen Christchurch na tolik dnů a navíc bez možnosti vidět centrum města - to už je skoro dlouhá doba. Po obědě jsme nakonec i za nepřízně počasí, které dnes převládalo vyrazili alespoň na krátký výlet - jeli jsme po téměř uzavřené silnici podél pobřeží a skrz pohoří u něj. Bylo to krásné, sem tam nepršelo, a tak jsem mohl i nějakou fotku dnes udělat, abych neměl ztrátu. Když jsme se vrátili kolem půl osmé po vyjížďce a nákupu domů, Paul už nám dělal večeři (kuře se zeleninou - jejich sladké brambory, lilek, cukina…) - bylo to výtečné. Každopádně auto prý nebude ani zítra, takže Martin zavolal do půjčovny a zamluvil jedno na zítra. Jinak dnes - zajímavé bylo snad nejvíc to, že jsme zažili naštěstí jen menších 5 zemětřesení.
3. 4. - Ráno jsme si opět "přivstali". No, jelikož tady byla změna času na zimní, tak jsme vstávali asi v devět a hned po snídani se vypravili na cestu do Hanmer Springs, což je asi 170 km západně od Christchurch. Cestou jsme se zastavili ve Waikari - neznámé mi městečko, zajímavé tím, že jsme si tam dali v místní pekárně teplý koláč plněný mletým masem a sýrem. A byl fakt teplý - u nás bych řekl, že byl horký. Jo, ještě jsme si dali nějaké ovoce - začíná to na kiwi, ale dál nevím. Takový nemastný neslaný grep a pomeranč, mám na fotce. V Hanmer Springs jsme nakonec neviděli moc, po městečku se nám chodit nechtělo, plavky jsem měl jen já a tak jsme dali přednost procházce asi o 60 km dále v lišejníkovém lese. Jeli jsme úžasnou krajinou, byla krásná zejména tehdy, kdy jsme míjeli řeku a díky slunci se vylouply i majestátní hory. Jakmile jsme dorazili na místo, tak se udělalo docela škaredě, najedli jsme se, půl hodinky se zdrželi, v jezírku, které mělo zrcadlit okolní krajinu, jsem neviděl nic k zrcadlení, ale bylo tam krásně. Naobědvali se a pak jeli zpátky. To jsem sednul za volant já, aby si Martin trošku odpočinul, bylo to nějakých 200 km zpátky. Před Christchurch jsme zastavili u pláže, slunko zapadalo, udělal jsem několik fotek, M+M se procházeli po pláži, pak jsme vyjeli domů. Jirka a já jsme vysedli u Mc Donalds, kde mají zdarma připojení k internetu, abychom hodili nějaké fotky na síť, pak večeře, rozloučení se s posledními zbytky meruňkovice a spát. PS: Koupil jsem si tu létacího draka… Jinými slovy - teď určitě přestane foukat vítr. Zítra snad už opravené auto a my vyrazíme.
2.4. - Řekněme další odpočinkovější den. Nádherné počasí, dost silný a studený vítr. Mira se doléčuje, takže je vlastně ještě dobře, že není to auto opravené. Nicméně jeli jsme s Martinem jejich dvoumístnou dodávkou asi tři kilometry a vyzvedli jiné, čtyřmístné auto, které nám teď na víkend půjčí brácha od Paula. Tak jsem si konečně zase zařídil vlevo. Je to prča, asi i díky tomu, že řídím jen automat. No, jeden velký ranní hukot - asi dvě vteřiny zemětřasu. Masakr, pro mě teda docela síla, nedokážu si to ani představit na nějakou dlouhou dobu. Inu, vydali jsme se kolem poledne na vyjížďku za město, projeli jsme nedalekým městem - asi 13 km od Christchurch, kde prý bylo epicentrum velkého zemětřesení před měsícem, pak jeli podél kouzelného pobřeží dále a dále. Dali jsme si svačinku v přírodě, já cvakal fotky, užívali si nádherných výhledů po krajině a prostě se měli fanfárově. Jen ten studený a silný vítr byl jaksi malinkou skvrnkou na celkovém dojmu. Nevím, kolik jsme mohli najet kilometrů, ale odhadem asi tak 100 nahoru dolů. Cestou zpátky jsme udělali poměrně větší nákup, doma Martínek uvařil kuřecí stehýnka, prostě měli jsme se opět krásně. Zítra další výlet, uvidíme, co počasí na naše plány. Asi Hanmer Springs. Uvidíme. Jo a koupím si draka - létacího, což znamená, že přestane foukat vítr, kór, když jsem tu já a Marťas dohromady. J
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 EliLe.EliS JB♥ EliLe.EliS JB♥ | Web | 3. dubna 2011 v 9:47 | Reagovat

:-)

2 o=km o=km | 4. dubna 2011 v 17:59 | Reagovat

úžasný cestopis, dííííky.těšíme se na pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama