NZ 13. - 17.4.

18. dubna 2011 v 12:19 | Le Chou





17.4. - Ráno jsme si přivstali - za 1. jsem chtěl svítání (to se skoro povedlo) a za 2. jsme byli přece u těch lvounů. Nejdřív nás zaměstnal osamělý lachtan, pak jsme však jednoho našli a byli u něj dost blízko, ale stačilo, aby zvedl hlavu a zamručel a už jsme pelášili. Stejně začalo pršet, ostatně skoro celý den bylo takové aprílové počasí. Jeli jsme nedaleko na již včera zmiňovaný Slope point - nejjižnější část jižního ostrova, normálně jen necelých 5 tisíc kilometrů na jižní pól. Aspoň jsem užil svou novou bundu, takže to nebyl úplně marný kup. Super. Nepromoká a neprofouká. Pak jsme jeli zase podél východního pobřeží dále na sever. No, ne stovky, ale tisícíhlavá stáda ovcí, mazec. Fakt, v jednu chvíli, kam jsme se podívali, tam byly ovce. Jeli jsme dlouho, vlastně za necelých 24 hodin kolem 500 km, chtěli jsme na track, ale bylo škaredě a šílená zima a vítr, tak jsme viděli jen dva vodopády a zdřevnatělé stromy v moři. Zní to divně, ale vysvětlím osobně. :-) Dojeli jsme do Dunedinu, kde jsme na Otago peninsula zajeli k hnízdišti albatrosů. No, k nim měli velmi drahé vstupné a dojeli jsme tam po prohlídce, ale ve vzduchu jsem jich několik spatřil. Krása. Pak, již za stmívání, jsme jeli dále a dojeli až do Moeraki, kde jsme se ubytovali, zase dali teplou sprchu a zítra na další krásu NZ, a sice jekésik bludné balvánky, nebo co...

16.6. - Kolem desáté jsme vyrazili. Cestou necestou, směr jih. Martin dvakrát vyvřel (teda jeho auto), počasí na cestování super, bylo pod mrakem, spíš škaredě. Jakmile jsme se kolem poledne dostali k pobřeží, zajeli jsme na takový výběžek, který měl krásné stromy - vítr je pěkně nafoukal jedním směrem - ty větve a kmeny. No, ale kousililínek od pobřeží byl ostrůvek, Monkey Island se jmenuje. Při odlivu se snad dá dojít suchou nohou z pláže. Ale odliv nebyl. Nicméně dvě opice se tam našly - já s Jiřím jsme opět okusili vody Tasmanova moře, bylo tam po břicho. Ale zmáknuli jsme to. Pak do Irvenkargillu, kde jsme pokořili hranici 2000 tého kilometru, jež jsme zde zatím ujeli. Marťas nás zavedl na skvělé fish and chips - treska s hranolky, pak do obchodu, na pumpu, do Mc Donald na internet a zase jsme vyjeli dále. Začalo se pomalu stmívat, chtěli jsme dojet na Slope Point - nejjižnější místo jižního ostrova Nového Zélandu, ale Martin vyvřel (to bylo to podruhé), navíc jsme měli ještě namířeno na Waipapa - to je zase místo, kde "hnízdí" lvouni. Tak jsme s Jiřím spěchali a nutno dodat, že za šera jsme je viděli. Chtěl jsem je vyfotit, ale byla fakt už tma a s bleskem bych se fakt neodvážil dojít tak blízko - nebylo ani kam utéct. Rozhodli jsme se, že tu přespíme a ráno na ten Slope Point. Večer jsme ještě blbli s baterkama a zkoušeli optiku foťáku a pak za hukotu přílivu z moře jsme šli spát.

15.4. - Ráno v sedm budíček (takže ještě v noci) od Martina a vyrazili jsme z kempu do Milford Sounds. Nevím, jak to, ale bylo opět po celodenním mokru docela pěkně. Po osmé jsme dorazili do "přístavu", kde jsme si vybrali jednu ze čtyř společností, které nabízely plavbu. Hned tu, která vyrážela jako první v 8:50. Už cestou se skýtaly nádherné příležitosti fotit něco nádherného - skály, které se vynořují podél zátoky do neskutečných výšek. Po vyplutí jsme zaujali místa hned nahoře na otevřené palubě a začali se kochat trošku ufoukaným ránem a výhledy na fjord. Bylo po dešti, takže mnoho vodopádů, krásné skály, hodně zeleně a asi po patnácti minutách hle - lachtan. Kapitán přijel dostatečně blízko, aby si jej mohli pasažéři vyfotit. Pak dále směrem k otevřenému moři. Zatavil i pod vodopádem, pak pomalu jel podél pobřeží a neustále něco mlel, ale moc jsem nerozuměl. Na konci u širého moře se otočil a vyjeli jsme podél druhého břehu zpátky. Dívali jsme se na ledovce ve výši, na vodopády, na sluncem osvícené skály a na další dva lachtany, kteří se nám skoro "ukazovali", jak si umí hrát. No a to nej přišlo před koncem plavby - najednou se zjevili delfíni a my zrovna byli na přídi, takže asi deset minut jsme pozorovali obrovské hravé dlouhonosé delfíny. Prostě úžasné. Fakt sranda a bylo to moc pěkné. No, pak jsme vyrazili po dvouhodinové plavbě zpátky, počasí bylo stále ucházející, a tak jsme se po obědě a malé vycházce, projetí Homer tunelem a kocháním se okolní krajinou rozhodli, že ještě uděláme track z Divide pointu na Key Summit - převýšení opět 400 metrů jako včera, ovšem po ušlapané kamenité cestě, větší pohodička. K focení moc nic, ale byl chvilkama výhled i na to jezero, co jsme měli vidět včera... :-) Tak aspoň dnes. Bylo to naproti, pořád jsme byli v okruhu několika kilometrů. Po skoro tříhodinovém tracku jsme po páté sedli do auta a již za mrholení jsme vyjeli zase dále, směr jih. Projeli jsme Te Anau a po několika desítkách kilometrů jsme se "vylodili" v kempu, dali jsme večeři v autě, jedno pivo, my s Jiřím ještě koupel v jezeře Monowai. Zítra směr Invercargill.

14.4. - V noci notně pršelo, občas mě to i vzbudilo, ale ráno naštěstí už zase ne, nicméně blankytně modré oblohy jsme se po mnoha dnech nedočkali. Vyjeli jsme směr Milford Sounds, že si dáme nějaký delší track a zítra pěkně na lodičky a obdivovat krásu fjordů. Počasí se nějak nelepšilo, spíše naopak. Chtěli jsme jít jednu trasu, kterou Marťas vybral, ale na místě jsme se rozhodli pro jinou, byla mlha hustá tak, že by se dala krájet a slibovanou vyhlídku bychom jistojistě neviděli. O kousek dále začínal jiný track, který končil u horského jezera Lake Marian. Tam jsme se vydali po dlouhém obědě v autě i za hustého mžení, abychom se jen neflákali. Asi po půlhodině se od nás Martin s Mirou odpojili a my s Jiřím jsme pokračovali lesní mokrou, bahnitou a kamenitou cestou sami. Za hodinu a čtvrt jsme stanuli u cíle, jen škoda, že jezero nešlo vidět - asi jen 20 metrů všemi směry, opravdu bylo škaredě, ale zapotili jsme se při výstupu notně, o to vlastně šlo. Stromy porostlé mechem, při zpáteční cestě nějaký lemur na stromě a hlavně divoce hučící a vodopádovitě vypadající řeka za to stály. Bylo to moc pěkné, udělali jsme několik fotek, snad se vydařily. Jen jedno horší - promočil jsem boty (jako voda mi je promočila, jak pršelo). Setkali jsme se již za tmy v kempu s Martinem a Mirou a po večeři šli jaksi dříve spát. Jo a ještě jsme vlezli zase do nějakého jezera, byli jsme úplně propocení. Bylo to velmi chladné a za deště, ale super. Zítra se to snad zlepší, abychom mohli na ty lodičky.

13.4. - Hotel "U Trafačky" dnes odbavil naposledy své zákazníky - Hanka udělala slavnostní omeletu, opět nádherné ráno. Inu, vydali jsme se na dvouhodinovou procházku, dá se říct track, opět krásné výhledy, pěkné kopečky, kolem vodopádu, takový pěkný a příjemný okruh. Pak jsme přejeli kousek dále k jezeru, dvakrát se vykoupali v proklatě studené vodě, snědli oběd a vyjeli směr Mc Donald v Queenstownu na internet. Poté již následovalo loučení - Hanka s Jirkou vyjeli směr Wanaka a my se přesunuli do Te Anau. Byly to krásné dny pospolu, fakt to stálo za to. Počasí se začalo trošku kazit, ale i tak jsme se dočkali cestou toho, co já od Nového Zélandu čekal - spousta ovcí. Stáda více než 200 hlavá, prostě krása, zelená tráva, v pozadí kopce, jezera apod. Za tmy jsme se ubytovali, dopřáli si po asi 6 dnech teplou sprchu, vyprali a šli spát, začalo poprchávat. Zítra se přiblížíme Milford Sounds.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama