Den 5. - 8.

3. listopadu 2009 v 3:14 | Pavel
FOTKY JSOU ZDE!!! (Kliknout na ZDE.)

Den 5. - Tak vypadá den, kdy není moc času na procházku - z hotelu rovnou do sálu, zkouška, koncert a pak už je takřka večer… Nicméně vydal jsem se po již známé Nagoyi - prošel jsem se po střeše autobusového nádraží a něco málo pofotil. Holt je divné fotit stejná místa zase po dvou letech… Večer po koncertě jsme zašli do Yamahy, ale měli otevřeno už jen půl hodiny, tak jsem se ani nestihl podívat na nástroje. Docela hustě pršelo, byli jsme tedy odkázáni na podzemní obchoďák. Dal jsem si "simpsonovský" koblih a šel na pokoj. Podíval se na film a šel spát před přejezdem do Nagana.

Den 6. - První přejezdový den. Taková 280 km dlouhá otrava v autobuse, kdy jsme přejeli z teplíčka do zimy. Hned v Nagoyi při odjezdu nám paní z agentury řekla, že v Naganu, kam jsme jeli, sněží. No ale těšil jsem se zbytečně. Místo sněhu déšť a vítr. Ale z kapek do k vločkám rozhodně nebylo daleko, byla mi fakt zima, vzhledem k tomu, že jsme šli do místního Zenkoji chrámu, který je asi 20 minut pěšky od hotelu, a hned po pár metrech jsem měl promočené boty. Aspoň jsem si však užil své nové "softšelky" - bundy. Fakt super. V chrámu, kde jsem byl i minule, jsme šli do "temné uličky" (tam jsem nebyl). Za 200 jenů (cca 40 kč) jsme si prošli podzemní chodbičkou, kde byl na zdi klíč, kterého když se člověk dotkne, tak má pak mít v posmrtném životě štěstí. Mělo to jediný háček - byla tam naprostá tma. Pokrčený, bosky a s rukou na zdi jsem to úspěšně prošel. Velice zajímavé. Pak již byl večer, takže po návratu a převlečení do suchého jsme ještě na chvíli sedli a povídali na pokoji.


Den 7. - Paráda - dnes již neprší. Naopak je velmi krásně, i když velmi čerstvo. Dopoledne trošku dospávání a před 12 odjezd na koncert. Řeknu vám - ještě nemáme za sebou ani čtvrtinu, ale už pomalu nevím, co hraju (je to pořád dokola). J Takřka za tmy po páté jsme dojeli zpět, vydali se opět ke chrámu (dnes je dost kosa - dokonce prý byli spatřeni lidé s běžkami v ruce), pak nakoupit papu a posedět s trombonisty filharmonie. De facto trošku promrhaný den, leč mám krásné postřehy. Pro dnešní den je to tento: mezi Japonce se těžko člověk včlení, pokud se bude chovat jako já po týdnu v této nádherné zemi. Chyby: jsem příliš vysoký, neumím japonsky, mám zbytečně dlouhé vlasy, neustále jsem nedokázal pochopit, že se tu i po chodníku chodí vlevo, nemám na sobě oblek a konečně - na jakýkoli japonský dotaz, pozdrav, zákaz či výtku zásadně odpovídám: arigató gozaimasta, sayonara a nashledanou. Tak by to teda nešlo.

Den 8. - Ráno při krásném počasí a před odjezdem do 200 km vzdálené Niigaty jsem si vylezl na stupně vítězů - no nechal jsem se tam vyfotit, když už to tu v Naganu mají. J Na cestě byla krásná zajímavost - zatímco v jednu chvíli jsme jeli takřka ve sněhu, za hodinu a půl jsme byli na pobřeží u moře. V Niigatě, kde už jsme také při minulém turné byli, jsme se vydali na procházku k sálu, po parku a přes obchodní arkádu zpět k hotelu. Cestou jsme si se spolubydlícím Vaškem dali špagety a salát v restauraci (takové typické japonské jídlo) a po "simpsonovském" koblížku šli na pokoj. Já konečně dal na internet nějaké fotky a také se spojil s Marťasem. No ta technika je úžasná. Postřeh dne: v Japonsku neexistuje spropitné. Po zaplacení kdekoli se proto nesmí člověk divit, že i kvůli jednomu jedinému jenu (20 haléřů) uvede prodavačku velmi do rozpaků. Jejich myšlení je naprosto přirozené a příjemné: Proč by měl někdo platit za dejme tomu večeři 980 jenů, když přece na lístku jasně stojí, že stojí 978?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama