Den 25. - 28.

21. listopadu 2009 v 15:06 | Pavel
Den 25. - Ráno snídaňo-oběd a odjezd do Tokyo Opera City Hall. Zkouška a koncert odpoledne, pak procházka po Shinjuku, výjezd do 45. patra, vyhlídka z observatoře, pak malinký nákup a hurá na další koncert. Musím říct, že je to docela záhul. No ale co bychom neudělali pro filharmonii. Příjezd na hotel v deset večer. A ráno nanovo. Je to docela náročný konec, ale aspoň to uteče.

Den 26. - Další koncert v Tokyo Opera City Hall. Dnes máme jediný koncert s úplně jiným programem, než jsme měli doposud. Proto tři hodiny zkouška, pak koncert. Po něm jsem docela v překvapení potkal jednu Slovenko-Japonku, kterou jsem znal. :-) Když jsme natáčeli v létě film pro Japonce, tak tam dělala překladatelku. Chvíli jsme si povídali a my pak jeli zase na hotel. Šli jsme na poslední večeři. Ovšem ze sushi sešlo právě před italskou restaurací - lasagnům a pizze se nedalo prostě odolat. Po večeři jsem šel vytisknout pro své kolegy ze skupiny každému po fotce, na které jsme vyfocení a pak zabalit kufr a preventivně zvážit. Paráda, do limitu se vejdu. Ráno odjezd na poslední koncert.

Den 27. - 170 km do Shizuoky. Na tomto dni by nebylo snad nic moc zajímavého až na dvě věci. Jelikož se vyčasilo a jeli jsme dobrým směrem, naskytl se nám úžasný pohled na zasněženou a majestátní horu Mt. Fuji. Takže se mi to konečně poštěstilo. :-) Navíc jsme stáli na rastu, kde jsme mohli všichni cvakat a cvakat fotky - no do galerie je přidám. Po posledním koncertě z tohoto turné se u mě dostavil takový zvláštní naplněný pocit - i bych si snad ještě několik zahrál, ale v nejlepším je třeba přestat. :-) Druhá, méně zajímavá věc byla ta, že cestou zpátky jsme se dostali do avizované kolony, zácpy před Tokyem. Na tom by nebylo ve dni státního svátku nic až tak zvláštního, kdyby ta kolona nebyla hned při vjezdu na dálnici, což bylo 170 km. Takže poslední den byl malinko negativně tímto poznamenán. Ale přežili jsme to, několik se nás sešlo na jednom z pokojů, poslední japonské plechovkové pivo a ráno hurá na letiště. Postřeh dne: V obchodě dala jednomu mému kolegovi paní prodavačka japonské pomeranče. V překladu to znamená mandarinky. :-)

Den 28. - O půl deváté odjezd na letiště, tam si vystát frontu a ve 12:05 odlet do Vídně. Letadlový bar byl filharmoniky vypit již během prvních tří hodin, někteří měli své vlastní zásoby. Ale nebylo to nijak divoké, spíše si někteří tuto cestu tímto způsobem zkrátili. Ve čtyři odpoledne přistání ve Vídni, pak transfer busem přes Bratislavu do Brna, odtud s taťkou domů. Suma sumárum: cca. 10000 km letadlem, busem a autem z Tokya do Kopřivnice za 21 hodin. ZÁVĚR: Pokud jste to dočetli až sem, gratuluji, snad jsem alespoň malinko popsal své cestování a zážitky z této cesty po velmi krásném území. ZHODNOCENÍ: Japonsko je nádherná země, všem doporučuji a pevně věřím, že se tam ještě někdy podívám. POSLEDNÍ POSTŘEH: Japonsko a vše tam je naprosto dokonalé, či spíše jiné, doma je však doma. Arigató gozaimas. Sayonara, možná 2011.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama