Den 17. - 20.

14. listopadu 2009 v 11:00 | Pavel
Den 17. - Ráno jsem zahájil tradiční japonskou lázní v horké vodě a saunou. Výhled z okna na sopku. Takřka dokonalost. Dnes jsme měli v plánu dojít do nějakých místních zahrad, neboť na vulkán se sice dalo dojet trajektem, ale výstup, byť sebemenší, je zakázán, kvůli zvýšené aktivitě. Šli jsme takřka dvě hodiny, foukal vítr, viděli jsme, jak si sopka "pšoukla" a následně zasypala jinou stranu, než jsme byli my oblakem prachu. Zahrady nás docela zklamaly - nic moc tam nebylo, krom nějakých naaranžovaných květin a stromů. Ale byl tam aspoň bambusový háj, tak jsem si poťukal a fakt, je dutý. Vodopády, které tam jsou, byly zavřené, takže poté, co jsme se prošli po "pláži", jsme jeli nějakým City Tour vyhlídkovým autobusem zpátky do centra. A tam se stalo pro mě něco úžasného. Sakurajima vychrlila velký oblak prachu. Prostě nádhera. (Prý chrlí popel nepřetržitě od roku 1955, takže pro místní asi nic neobvyklého.) Využil jsem výletního autobusu k tomu, abych to zdokumentoval přes velká skla, pak jsme vystoupili na zastávce, docela vzdálené hotelu. Jak jsme si tak šli, přišlo to, co je důsledek činné sopky. Začal "pršet" prach. Je to docela mazec a ne úplně příjemná věc, když se člověk pomalu bojí nadechnout a otevřít oči. Ale asi za deset minut to přestalo. Pak spočnout, na koncert a spát. Ráno další přejezd. Postřeh: Když vám Japonci na ulici nabízejí papírové kapesníčky zdarma (což se stává poměrně často), vemte si je. Třeba v Kagoshime se můžou náramně hodit.

Den 18. - A zase je to tady. Ráno lázeň a sauna, pak pěkně přejezd 480 km. Teď již se třemi zastávkami zpátky do Tokya. Cestou byl světlý bod nejen ten, že jsem usnul, ale i ten, že jsme stáli na rastu, který byl těsně u mostu, rozdělujícího Kjúšů a Honšů. Po příjezdu do Yamaguchi jsem se šel projít, abych se trošku rozpohyboval a pak dva filmečky. Ve městě na mě mávalo několik Japonek, a to jsem neměl rozpuštěné vlasy! Postřeh: Neexistuje opravdu snad nic, co by nebylo zabalené (včetně každého dražé žvýkaček). Proto byla prodavačka poněkud zmatená, když jsem si přeskupil nákup ze tří tašek, do kterých mi jej dala ona, pouze do jedné.

Den 19. - Ráno jsem do sebe hodil jogurt, za chvíli nudle a hurá na koncert. No v poslední chvíli jsem si u autobusu vzpomněl, že jsem nechal na pokoji mobil. Takže jsem se pro něj vrátil, ale přišel jsem malinko pozdě. Po koncertě jsme jeli 300 km do Okayamy, kde jsme jen po krátké "hýbací se" procházce přespali. Cesta ubíhala docela dobře, jelikož jsem za své ranní zdržení dal kolovat "pokutu". Takže jsme ji částečně prospali… :-)

Den 20. - Zase přejezdový den - tentokrát poslední. Zato 500 km do Shizuoky. Po cestě se nic krom velice chladných zastávek na rastech nedělo - snažil jsem se spát a nenudit se. To sice nešlo, ale přečkali jsme to. Dojeli jsme docela brzy, sice za tmy ale bylo cirka pět odpoledne. Jako vždy trochu pohybu při procházce městem, sehnání nějakých nudlí a na pokoj. Jo - nejlepší byl výhled. Žádné hory nebo velkoměsto - přímo na nádraží, kde každou chvíli zastavoval nebo projížděl neskutečnou rychlostí shinkansen. Postřeh: V Mc Donalds mají Mc Pork - ten se k nám ani po dvou letech nedostal. Řekl bych, že chuť je stejná veškerému mletému masu v tomto řetězci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama