Den 13. - 16.

10. listopadu 2009 v 10:12 | Pavel
Den 13. - Dnes před polednem začátek výletu do nedalekého parku míru. Teda nejdříve pěkně za světla Atomic Bomb Dome, Letzel, tak se jmenuje ten architekt, který tuto budovu navrhl a sloužila jako výstaviště. Pak přes park, kde se každoročně 6. Srpna pořádá vzpomínkový akt, kde nás u pomníku dětí vyzpovídali nějací japonští školáci - takový dotazník o válkách, míru apod. poté kolem věčného plamene do muzea. No je to opravdu velmi silný zážitek. První část budovy byla věnována historii Hirošimi a okolí, vývoji atomové bomby a co to vlastně je, byly tam fotky před a po výbuchu a také modely města a video. V druhé části muzea byly dochované předměty, fotky lidí, znetvořených výbuchem a radiací, obrázky, vzpomínky přeživších. Bomba vybuchla 600 m vysoko a 170 metrů od Atomic Bomb Dome (tam je také památník a označení místa) a v nedalekém domě, který také úplně nespadnul prý přežil jeden člověk. Že prý šel právě do sklepa a to jej zachránilo. Žil ještě dalších 40 let. No ale když vylezl ven - ten pohled musel být víc než strašný… Prostě super muzeum, ale škoda, že tu vůbec muselo vzniknout. Co je pěkné je to, že sem směřuje každým rokem přes milion lidí a že školáci to mají v Japonsku povinné. Po muzeu jsme si šli hodit myšlenky do "normálu" procházkou parkem a návštěvou místního hradu. Vyfotil jsem se v samurajském oblečení a pak už jsme jen šli na hotel. Přes Yamahu, nějaký elektro obchoďák a pasáž se vším možným zbožím a obchody. Večer jsem ještě šel s kluky do prádelny a hlavně si vyfotil vše za tmy… Jako ten Výstavní palác… Postřeh dne - přesně půlka od našeho příjezdu.

Den 14. - Další volný den a nelenili jsme - vydali jsme se do chrámu Mijadžima. Ten leží 50 minut cesty tramvají od hotelu a ještě dalších deset minut plavby lodí na unikátním ostrůvku, kde se nesmí narodit ani zemřít člověk. Nekácí se zde rostliny a žijí zde opice a po "městě" chodí mezi lidmi krotcí jelínci. Chrám sám o sobě velmi podobný všem ostatním, důležitá je hlavní Torri (typický brána před vstupem do chrámů), která je v moři a při odlivu, který právě končil, se dá prý dostat pěšky až k ní. Šli jsme skupinka devíti lidí v čele s dirigentem a ředitelem. Vydali jsme se mimo hlavní chrám a došli přírodními cestičkami k dalšímu, kde bylo lidí podstatně méně. Javory jsou krásně zabarvené - no pastva pro oči. Pak se rozpršelo, takže jsme se vydali nazpět. Lilo až do večera, já jsem se projel neuvěřitelných 39 stanic tramvají daleko do místa, kde stojí Bic Camera - naprosto unikátní obchod s elektronikou. Je tam opravdu VŠE. Pak na hotel, to už bylo šest večer. Postřeh dne: V tramvaji lidé spí, venku rozdávají kapesníčky, v hotelu otevírají automatické dveře atd.

Den 15. - Na zážitky byl tento den skoupý. Ráno bylo škaredě, takže jsme si šli jen nakoupit, po obědě jsme jeli do sálu a měli před koncertem dlouhou zkoušku, neboť tu máme jiného dirigenta, který s námi bude na třech koncertech. V podstatě celé odpoledne a večer jsme strávili tam. Nazpátek jsem šel pěšky, abych se trošku probral. Na internet a spát. Zítra masakr přejezd. Postřeh dne: Bydlíme zřejmě v nejluxusnějším hotelu v Hirošimě, na recepci je proto krásné vidět takřka všechny členy orchestru (včetně mě), jak si nosí na pokoje tašky jídla… Že by ta dieta byla přeci jenom malá? Asi na tom něco bude…

Den 16. - Dnes veliký přejezd směr jih. V deset ráno z Hirošimi do 600 km vzdálené Kagoshimi, která je proslulá tím, že zde připlul Xaver, aby šířil křesťanství na japonských ostrovech, a také tím, že zde je jedna z nejčinnějších sopek Sakurajima. Jelikož jsme dojeli až večer, sopku jsme neviděli, avšak vítr a prach nám napověděl, že tu asi opravdu je…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama